ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1857.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 1857/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města S., proti povinnému V. S., zastoupenému referentkou Okresního soudu v Blansku, pro částku 100,- Kč, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 2 E 163/2004, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně z 29. 11. 2004, č.j. 37 Co 383/2004-14, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně z 29. 11. 2004, č.j. 37 Co 383/2004-14, a usnesení Okresního soudu v Blansku z 25. 6. 2004, č.j. 2 E 163/2004-5, se zrušují a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 25. 6. 2004, č.j. 2 E 163/2004-5, jímž okresní soud zamítl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (bloku na pokutu na místě nezaplacenou); svůj právní názor o materiální nevykonatelnosti titulu odvolací soud – podobně jako soud prvního stupně – dovodil ze závěru, že „z fotokopie bloku na pokutu nevyplývá“, že by povinný byl poučen o způsobu zaplacení pokuty, o lhůtě její splatnosti a o následcích jejího nezaplacení (náležitosti předepsané ustanovením §85 odst. 3 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích).
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje (pouze) z ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), oprávněný namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), jež spatřuje v právním závěru odvolacího soudu o materiální nevykonatelnosti titulu. Dovolatel má zato, že ověřenou fotokopií tiskopisu bloku na pokutu (na místě nezaplacenou) podepsaného povinným prokázal, že ten o způsobu zaplacení pokuty (složenkou) poučen byl, a že fotokopií rubu části A bloku, opatřeného doložkou vykonatelnosti (jež nastala dnem 2. 8. 2003), doložil také poučení povinného o lhůtě splatnosti pokuty (1. 8. 2003); že byl povinný poučen o následcích nezaplacení pokuty (vymáhání nedoplatku „bez dalšího“ daňovou exekucí), pak měl za doloženo kopií výzvy z 5. 8. 2003, na niž povinný nereagoval.
Dovolání, přípustné sice nikoli na základě samotného ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř., jak to nesprávně dovozuje oprávněný, ale teprve podle něho ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm c/, odst. 3 o.s.ř. (jak to plyne z ustanovení §238a odst. 2 o.s.ř. /zásadní právní význam napadeného rozhodnutí je dán jeho rozporem s dosavadní standardní judikaturou dovolacího soudu, viz níže/), je důvodné.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/ a b/, odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnosti), ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní názor odvolacího soudu o nedostatku materiální vykonatelnosti podkladového rozhodnutí, odůvodněný závěrem, že blok na pokutu na místě nezaplacenou neobsahuje náležitosti předepsané ustanovením §85 odst. 3 zákona č. 200/1990 Sb.).
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního, o kterýžto případ jde v souzené věci), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Odvolací soud se sice, pokud jde o hodnocení materiální vykonatelnosti titulu v návaznosti na náležitosti předepsané pro rozhodnutí vydaná v blokovém řízení ustanovením §85 odst. 3 zákona č. 200/1990 Sb., řídil usnesením Nejvyššího soudu z 12. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 775/2000, publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2002, pod poř. č. 4, avšak při právním hodnocení, zda jsou požadované náležitosti v předmětném, tedy k výkonu navrženém rozhodnutí skutečně obsaženy, již opomenul závěry přijaté v dalším uveřejněném rozhodnutí, a to v usnesení z 29. 4. 2004, sp. zn. 20 Cdo 2136/2003 (v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 143). V něm totiž Nejvyšší soud formuloval závěr, že stvrdil-li povinný převzetí bloku na pokutu a složenky k jejímu zaplacení podpisem na části A bloku vydaného Ministerstvem financí podle §85 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., je předložení této části bloku dokladem o tom, že povinný převzal vykonatelné rozhodnutí (část B takového bloku), a byl tak poučen ve smyslu ustanovení §85 odst. 3 uvedeného zákona. V daném případě oprávněný ověřenou fotokopii části A bloku (včetně ověřené fotokopie jejího rubu), v níž povinný svým podpisem stvrdil převzetí části B bloku a složenky, předložil, nemá tedy oporu právní závěr soudů obou stupňů, že z předloženého dokladu poučení povinného předepsané ustanovením §85 odst. 3 zákona č. 200/1990 Sb. „nevyplývá“. Pokud pak jde o poučení o následcích nezaplacení pokuty, to sice z fotokopií líce ani rubu části A bloku neplyne, bylo však oprávněným prokázáno výzvou z 5. 8. 2003, č.j. OF/34702-03/6967-03/kop (pokud soud neměl její doručení za doloženo /povinný ovšem nedoručení výzvy netvrdí/, měl o procesní povinnosti v tomto směru oprávněného poučit, viz též odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze 7. 2. 2006, sp. zn. 20 Cdo 912/2005, jehož závěrů lze užít obdobně).
Lze tedy uzavřít, že právní závěr soudů obou stupňů o nedostatku materiální vykonatelnosti k výkonu navrženého rozhodnutí není správný.
Jelikož na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil, a protože důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i je a věc vrátil podle druhé věty třetího odstavce téhož ustanovení tomuto soudu k dalšímu řízení.
V novém usnesení bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení včetně nákladů řízení dosavadního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. dubna 2006
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu