ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1870.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 1870/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné E. P., spol. s r.o., proti povinnému R. L., zastoupenému advokátkou, pro 25.781,63 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. Nc 7268/2004, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 12. 2004, č.j. 12 Co 547/2004-23, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 25. 5. 2004, č.j. Nc 7268/2004-4, kterým obvodní soud nařídil exekuci na podkladě svého platebního rozkazu ze dne 11. 5. 2000, sp. zn. 1 Ro 83/2000. Odvolací soud dospěl k závěru, že exekuční titul je pravomocný a vykonatelný, neboť po dvou neúspěšných pokusech o doručení na adresu v P., byl povinnému doručen do vlastních rukou dne 10. 7. 2000 na adrese v B.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – namítá povinný, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.); tuto vadu spatřuje v tom, že k exekuci navržený platební rozkaz mu nebyl doručen, a není tedy vykonatelný. Tomu nasvědčuje i okolnost, že v návrhu na nařízení exekuce a v usnesení o jejím nařízení je jako adresa povinného uvedena P., a nikoli jeho skutečná adresa B., ačkoli tato adresa byla soudu prvního stupně známa nejméně od 10. 7. 2000. Smlouva s oprávněnou byla uzavřena neznámým pachatelem, jenž zneužil odcizených dokladů povinného; odcizení dokladů i podvodné uzavření smlouvy bylo již nahlášeno na policii. Odvolací soud ve svém rozhodnutí nezohlednil skutečnost, že poučení o možnosti vyjádřit se k osobě exekutora nebylo součástí „nařízené exekuce č. EX 640/04-3“ a bylo povinnému doručeno až dodatečně, neobsahovalo označení adresáta, jednací číslo, datum ani další náležitosti. Povinný navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněná odkázala na své vyjádření k odvolání, v němž uváděla, že doručení platebního rozkazu lze ověřit ve spise Obvodního soudu pro Prahu 8 zn. 1 Ro 83/2000.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce - §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ se jedná zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit (a kterým je při přezkumu dovolací soud vázán, viz §242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci).
Závěr, že k exekuci navržený platební rozkaz je formálně vykonatelný, je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný na základě uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. Aby však soud mohl k takovém závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3, případně §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.
I když dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti platebního rozkazu, učinil tak způsobem neregulérním; jinými slovy, závěr o jeho nevykonatelnosti vybudoval na vlastních skutkových tvrzeních, odlišných od skutkových zjištění, ke kterým – v souladu s procesními pravidly – dospěl ohledně doručení platebního rozkazu odvolací soud. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, okolnost, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které podle obsahu spisu nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, ani případné vady uvedené v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/ a b/ a odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnosti), však přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (§238a odst. 2 o.s.ř.) nezakládají.
Dovolatel ostatně ani žádný z dovolacích důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a/ a odst. 3 o.s.ř. ve skutečnosti neuplatňuje, omezuje se pouze na polemiku se skutkovým závěrem odvolacího soudu o doručení exekučního titulu do vlastních rukou. Tento závěr však mimo rámec výše uvedených dovolacích důvodů nelze v dovolacím řízení přezkoumávat.
Námitkou (vznesenou poprvé až v dovolání), že smlouvu s oprávněnou uzavřel místo povinného neznámý pachatel na základě odcizených dokladů, zpochybňuje dovolatel věcnou správnost exekučního titulu, kterou se však soud při nařízení exekuce již nemůže zabývat; obsahem exekučního titulu je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).
Tvrzením, že se odvolací soud nezabýval výtkou dovolatele ohledně chybějícího (a teprve dodatečně doručeného) poučení o právu vyjádřit se k osobě exekutora, dovolatel namítá vadu řízení. Není-li však současně namítána podjatost exekutora, nejedná se o vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Takovou námitku nelze podřadit pod žádný z dovolacím důvodů.
Jelikož napadené rozhodnutí nelze shledat zásadně významným po právní stránce, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. ledna 2006
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu