ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1895.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 1895/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného J. K., zastoupeného advokátem, proti povinnému Ing. M. Š., odebráním věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 34 E 671/2001, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2003, č.j. 20 Co 328/2003-25, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím změnil městský soud usnesení ze dne 21. 1. 2002, č.j. 34 E 671/2001-14 (jímž obvodní soud nařídil výkon rozhodnutí – usnesení městského soudu ze dne 4. 10. 2000, č.j. 52 K 92/97-941, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 29. 11. 2000, č.j. 52 K 92/97-1015, a usnesení městského soudu ze dne 24. 4. 2001, č.j. 52 K 92/97-1251), tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl. Dospěl k závěru, že oprávněný není ve věci aktivně legitimován, neboť vymáhaná povinnost byla exekučními tituly uložena nikoli ve prospěch oprávněného (úpadce), nýbrž ve prospěch nové správkyně konkursní podstaty JUDr. J. Š.; pouze ona je osobou oprávněnou podat návrh na výkon rozhodnutí proti povinnému.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ a §238a odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – namítá oprávněný nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Je přesvědčen, že oprávnění nové správkyně konkursní podstaty k vymáhání plnění přiznaného exekučními tituly je dáno pouze ohledně majetku, jenž byl pojat do konkursní podstaty. Jelikož majetek, jehož se odebrání věci týká, byl pravděpodobně z konkursní podstaty vyloučen, přešlo tím oprávnění nakládat s tímto majetkem zpět na oprávněného (úpadce) podle §256 o.s.ř. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Povinný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání – přípustné podle §238a odst. 1 písm. c/ a odst. 2 o.s.ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. – není důvodné.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V souzené věci byl navrhován výkon rozhodnutí na podkladě usnesení, jímž konkursní soud podle §8 odst. 6 a §12 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 328/1991 Sb.“), uložil povinnému, zproštěnému funkce správce konkursní podstaty, povinnost vydat nově ustanovené správkyni veškeré doklady, podklady, finanční prostředky a majetek, týkající se konkursu.
Oprávněnou (aktivně legitimovanou) z takového rozhodnutí je pouze nově ustanovená správkyně konkursní podstaty. Přitom není rozhodné, zda věci, jejichž vydání je povinnému uloženo, byly pojaty do soupisu konkursní podstaty či nikoli. Tato okolnost by byla významná pouze tehdy, jestliže by exekučním titulem bylo soudní rozhodnutí vydané v řízení podle části třetí o.s.ř., jímž by bylo třetí osobě – na konkursu nezúčastněné – uloženo věc vydat úpadci. Prohlášením konkursu by právo nakládat s takovou věcí přešlo na správce konkursní podstaty podle §14 odst. 1 písm. a) zákona č. 328/1991 Sb. a přešla by na něj i aktivní legitimace k podání návrhu na výkon takového rozhodnutí vůči třetí osobě podle §256 odst. 1 o.s.ř. Vyloučením věci z konkursní podstaty podle §27 odst. 6 zákona č. 328/1991 Sb. by pak oprávnění nakládat s takovou věcí a tedy i aktivní legitimace v řízení o výkon rozhodnutí přešla zpět na úpadce (srov. obdobně u peněžitých pohledávek úpadce za jeho dlužníky usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 361/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2005 pod č. 8).
V souzené věci však není exekučním titulem rozhodnutí vydané v řízení podle části třetí o.s.ř. proti třetí – na konkursu nezúčastněné – osobě, nýbrž rozhodnutí podle §12 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., jímž byla uložena správci zproštěnému funkce povinnost vydat doklady a majetek patřící do konkursní podstaty nově ustanovené správkyni. I takové rozhodnutí je exekučním titulem (srov. §40 odst. 1 písm. a/ zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ o a změně dalších zákonů). Účelem tohoto rozhodnutí – jenž se podává z §12 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. – je ovšem pouze zajištění řádného průběhu konkursu, v daném případě vypořádání vztahů mezi zproštěným a nově ustanoveným správcem konkursní podstaty. Účinky tohoto rozhodnutí jsou proto omezeny na probíhající konkursní řízení a nemohou z jeho rámce vybočit. Aktivní legitimace k podání návrhu na výkon tohoto rozhodnutí nemůže záviset na tom, zda věci, jichž se týká, byly již pojaty do soupisu konkursní podstaty, neboť ten tu v době vydání rozhodnutí ještě vůbec nemusí být a rozhodnutí novému správci sestavení soupisu teprve umožní. Vyloučením věcí, jichž se toto rozhodnutí týká, ze soupisu (byl-li již sestaven) nepřechází právo na jejich vydání podle tohoto rozhodnutí na úpadce, nýbrž rozhodnutí ohledně těchto věcí pozbývá právní účinky a jeho výkon (byl-li již nařízen) by musel být podle §268 odst. 1 písm. b) o.s.ř. zastaven. Přechod dispozičního oprávnění k věcem vyloučeným z konkursní podstaty na úpadce by se tu projevil v tom, že úpadce by se mohl – již mimo rámec konkursu – domáhat jejich vydání proti bývalému správci nikoli výkonem rozhodnutí vydaného podle §12 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., nýbrž žalobou podle části třetí o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 11. 2001, sp. zn. 1 Ko 68/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 8, ročník 2004 pod č. 69).
Se shora uvedeného vyplývá, že právní závěr odvolacího soudu o nedostatku aktivní věcné legitimace oprávněného (úpadce) je správný. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř.; povinnému, jenž by měl na náhradu právo, náklady tohoto řízení podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. ledna 2006
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu