ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1938.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 1938/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Správního bytového družstva R., zastoupeného advokátkou, proti povinné A. P., pro 57.632,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 E 1847/2000, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2006, č.j. 54 Co 518/2005-100, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2006, č.j. 54 Co 518/2005-100, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud změnil usnesení ze dne 26. 10. 2005, č.j. 13 E 1847/2000-86 (jímž obvodní soud zamítl návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí), tak, že výkon rozhodnutí zastavil. Dospěl k závěru, že exekuční titul nebyl povinné řádně doručen, neboť na obálce, v níž byl doručován (a jež se soudu vrátila s tím, že zásilka nebyla v úložní době vyzvednuta), je povinná nesprávně označena křestním jménem „A.“ a chybí údaj o jejím datu narození nebo rodném čísle. Stejnými vadami trpí i sám exekuční titul.
V dovolání namítá oprávněný nesprávné právní posouzení věci. Je přesvědčen, že povinná je na obálce identifikována dostatečně, takže k její záměně s jinou osobou nemohlo dojít. Akademický titul, příjmení a adresa jsou správné; chyba v křestním jménu není pochybením, jež by mohlo vést k závěru, že není splněna fikce doručení. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a oprávněnému byla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 4. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Dovolání – přípustné podle §238a odst. 1 písm. d/ a odst. 2 o.s.ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. – je důvodné.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §11 odst. 2 vyhlášky č. 78/1989 Sb., o právech a povinnostech pošty a jejích uživatelů (poštovní řád), ve znění účinném do 30. 6. 2000 (dále jen „vyhláška č. 78/1989 Sb.“), musí být adresa (na zásilce) uvedena tak přesně, aby nevznikly pochybnosti, kam má pošta zásilku přepravit, kde a komu ji má dodat. Posoudit, zda je adresa zásilky správná a úplná, přísluší dodací poště.
Je třeba se ztotožnit s námitkou dovolatele, že chyba v křestním jménu adresáta a absence údaje o jeho datu narození (rodném čísle) na doručenkové obálce neúčinnost doručení uložením za následek nemají. Z ustanovení §11 odst. 2 tehdy platné vyhlášky č. 78/1989 Sb. vyplývá, že před taxativním výčtem povinných údajů o adresátu dal právní předpis přednost úpravě požadující takové označení adresáta, jež je dostatečné k jeho řádné identifikaci a k tomu, aby nemohl být zaměněn za jinou osobu bydlící na téže adrese. Jsou-li adresa, příjmení i akademický titul vyznačeny správně, není absence data narození (rodného čísla) adresáta a drobná chyba ve jméně na překážku jeho jednoznačné identifikaci. Opačně by tomu bylo pouze tehdy, jestliže by na téže adrese bydlelo více osob se stejným příjmením, akademickým titulem a podobným jménem; to však v řízení nebylo zjištěno ani tvrzeno. Datum narození (rodné číslo) adresáta ostatně nejsou povinnými náležitostmi doručenky ani podle současné právní úpravy (§50f odst. 1 o.s.ř.).
Obdobný závěr platí i ve vztahu k (odvolacím soudem zpochybněné) materiální vykonatelnosti exekučního titulu; je výrazem ustálené soudní praxe, že vady v označení účastníků řízení v rozhodnutí, o jehož výkon jde, nejsou na újmu jeho vykonatelnosti, je-li přesto možné z něj bez pochybnosti dovodit, komu bylo přiznáno právo nebo uložena povinnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, č.j. 20 Cdo 1020/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2002 pod č. 25).
Jelikož dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud v dalším řízení závazný (§243d odst. 1, část věty první za středníkem, §226 odst. 1 o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí ve věci (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. listopadu 2006
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu