ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1959.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 1959/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Č. s., a. s., proti povinné T. M., zastoupené advokátem, pro 180.810,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 9 Nc 4075/2004, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 10. 2004, č.j. 35 Co 619/2004-18, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil (v odvoláním napadeném rozsahu) usnesení ze dne 5. 4. 2004, č.j. 9 Nc 4075/2004-4, kterým Okresní soud v Jablonci nad Nisou nařídil podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem z 20. 12. 1999, sp. zn. 19 Cm 639/96, k vydobytí pohledávky 180.810,- Kč s 19 % úroky z prodlení od 6. 3. 1997 do zaplacení exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. J. Š., soudního exekutora. Tím, zda jsou dány tzv. negativní procesní podmínky, k nimž patří překážka věci pravomocně rozhodnuté (§159a odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“), je třeba se zabývat – argumentuje odvolací soud – i v řízení o výkon rozhodnutí a v exekučním řízení (§103, §104 odst. 1, §254 odst. 1 o.s.ř., §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“). Rozhodnutí, jímž byl (pravomocně) nařízen výkon rozhodnutí některým ze zákonných způsobů, není ve vztahu k pozdějšímu rozhodnutí o nařízení exekuce mezi stejnými účastníky k vymožení pohledávky (její části) přiznané týmž exekučním titulem překážkou věci pravomocně rozhodnuté; teprve vydání exekučního příkazu, v němž způsob provedení a předmět exekuce jsou totožné se způsobem a předmětem v řízení o výkon rozhodnutí, vytváří uvedenou překážku. Usnesení, jímž Okresní soud v Jablonci nad Nisou (pro tutéž pohledávku mezi týmiž účastníky) nařídil ve věci sp. zn. 440/2001 výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinné, tudíž nařízení exekuce nebrání.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jímž namítá, že výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy nařízený ve věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 1 E 440/2001 se stále provádí, tedy plátce mzdy sráží z jejího platu částky, které mohou být podle právních předpisů postiženy. Se zřetelem na rodinné, sociální a finanční poměry, které v dovolání popsala, je podle dovolatelky nemyslitelné, aby „byl nařízen další výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy.“ V této souvislosti podotýká, že soudní exekutor (mimo jiné) příkazem ze dne 3. 5. 2004, č.j. EX 241/04-7, rozhodl o vymožení exekučních nákladů ve výši 79.387,30 Kč srážkami z její mzdy, což považuje za „zneužití funkce exekutora k vlastnímu obohacení.“ Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz §130 ex. ř.), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze proto odůvodnit jen ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Přestože ohlašuje důvod vyjádřený v §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., dovolatelka nenamítá – jak se podává z obsahu dovolání – nesprávné právní posouzení věcných a procesních předpokladů pro nařízení exekuce, zejména nepolemizuje se závěrem odvolacího soudu, že usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 4. 6. 2001, č.j. 1 E 440/2001-7, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 5. 11. 2001, č.j. 35 Co 165/2001-14, jímž byl nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, není ve smyslu ustanovení §159a odst. 5 o.s.ř. překážkou nařízení exekuce v souzené věci (tento závěr je ostatně v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1751/2002, uveřejněném v časopise Soudní judikatura 10/2003 pod č. 187). Zmiňuje-li „opětovné“ postižení její mzdy, činí tak výlučně v souvislosti s vymáháním nákladů exekuce příkazem podle §87 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., proti němuž zakotvuje speciální obranu ustanovení §88 odst. 3 cit. zákona; totožnost pohledávek vymáhaných v řízení o výkon rozhodnutí a v exekuci zde zjevně dána není.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. března 2006
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu