ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2006.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 2006/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné B. F., zastoupené advokátem, proti povinné L. P., zastoupené advokátem, provedením prací a výkonů, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. E 843/2004, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2004, č.j. 26 Co 395/2004-30, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 27. 7. 2004, č.j. E 843/2004-10, Okresní soud Praha - západ nařídil podle svého usnesení ze dne 2. 12. 1999, č.j. 8 C 1523/99-7, výkon rozhodnutí; oprávněné povolil, aby si na náklad povinné zajistila nebo nechala zajistit byt „o velikosti nejméně 1 + 1 s příslušenstvím prvé kategorie,“ a povinné uložil, aby zaplatila oprávněné na nákladech potřebných k zajištění bytu 780.000,- Kč do dvou měsíců od právní moci rozhodnutí. Podkladovým rozhodnutím, jímž je usnesení o schválení smíru, se sice k zajištění bytu zavázal J. P., zemřelý 11. 12 2001, ovšem povinná je dědičkou, která – jak soud prvního stupně zjistil z usnesení Okresního soudu Praha - západ z 21. 6. 2002, sp. zn. D 32/2002 – nabyla celé dědictví. Protože „zajistit byt“ představuje plnění zastupitelné povahy („práci“ s tím spojenou může vykonat i někdo jiný než povinná), jsou podle soudu prvního stupně splněny všechny podmínky nařízení výkonu rozhodnutí (§350 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“).
Krajský soud v Praze k odvolání povinné usnesením ze dne 29. 9. 2004, č.j. 26 Co 395/2004-30, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl. Ze spisu nalézacího soudu zjistil, že v řízení, jehož předmětem byla žaloba o 32.723,- Kč, vzala oprávněná (žalobkyně) při jednání 2. 12. 1999 žalobu zpět a soud řízení usnesením, „které se svými úředními znaky (číslem jednacím a datem vydání) zcela shoduje s rozhodnutím, které mělo být exekučním titulem,“ zastavil. Obsahem tohoto usnesení, které soud prvního stupně považoval za exekuční titul, však žádný smír schválen nebyl. Jelikož sama oprávněná předložila podkladové rozhodnutí „pouze ve fotokopii bez jakéhokoliv ověření“ a na exekučním návrhu potvrzení vykonatelnosti chybí, odvolací soud uzavřel, že usnesení o schválení smíru, jímž se J. P. zavázal zajistit oprávněné byt, neexistuje.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním. Dovolatelka trvá na tom, že usnesením ze dne 2. 12. 1999, č.j. 8 C 1523/99-7, soud schválil smír, který uzavřela s J. P.; předmětem smíru byl závazek právního předchůdce povinné zajistit oprávněné byt. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání je ve smyslu §236 odst. 1 o.s.ř. přípustné, protože směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud změnil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (§237 odst. 1 písm. a/, §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř.); důvodné však není.
Z úřední povinnosti posuzuje dovolací soud pouze vady vyjmenované v ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§242 odst. 3 o.s.ř.). Jelikož uvedené vady nebyly dovoláním vytýkány (dovolatelka sice odkázala na důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., ovšem argumentace v dovolání obsažená naplňuje důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. /rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování/), je předmětem přezkumu skutkový závěr o neexistenci usnesení o schválení smíru, resp. jeho dovoditelnost ze šetření okolností významných pro nařízení výkonu rozhodnutí.
Námitka, že skutkové zjištění, jež bylo podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu, je vadné, tedy že nemá oporu v provedeném dokazování (šetření), neobstojí.
Návrh na nařízení výkonu rozhodnutí musí především obsahovat obecné náležitosti podání uvedené v §42 odst. 4 o.s.ř. a náležitosti návrhu na zahájení řízení (žaloby) uvedené v §79 odst. 1, větě první, o.s.ř.; specifičnost výkonu rozhodnutí navrženého některým ze způsobů vyjmenovaných v §258 o.s.ř. je – pokud jde o obsah návrhu – pak vyjádřena dalšími ustanoveními (srov. např. §261 odst. 1, §323 odst. 1, §335 odst. 1 o.s.ř.).
„Vylíčením rozhodujících skutečností“ ve smyslu ustanovení §79 odst. 1, věty druhé, o.s.ř. se v řízení o výkon rozhodnutí rozumí přesné označení rozhodnutí nebo jiného exekučního titulu a tvrzení oprávněného, že povinný (jeho právní nástupce) nesplnil povinnost, která mu titulem byla uložena (nebo ji splnil jen zčásti).
V projednávaném případě je v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí ze dne 11. 5. 2004, který došel soudu prvního stupně 17. 5. 2004, exekuční titul řádně označen; podle oprávněné jím je usnesení Okresního soudu Praha - západ ze dne 2. 12. 1999, č.j. 8 C 1523/99-7, kterým byl schválen smír, jímž se J. P. zavázal zajistit oprávněné byt.
Protože návrh na nařízení výkonu rozhodnutí byl podán u soudu, který měl v nalézacím řízení smír schválit, nezatěžovala oprávněnou (procesní) povinnost připojit stejnopis usnesení opatřený potvrzením o jeho vykonatelnosti, popřípadě jeho opis (kopii) s vyznačenou ověřovací doložkou (vidimací). Před nařízením výkonu rozhodnutí soud z nalézacího spisu zjistí, zda v návrhu označené podkladové rozhodnutí bylo vydáno a zda se stalo vykonatelným (srov. §261 odst. 2, větu třetí, o.s.ř.).
Ze spisu Okresního soudu Praha - západ sp. zn. 8 C 1523/99 odvolací soud zjistil, že usnesením ze dne 2. 12. 1999, č.j. 8 C 1523/99-7, bylo zastaveno řízení (o 32.723,- Kč). O schválení smíru ve smyslu ustanovení §99 odst. 1, 2 o.s.ř. uzavřeného mezi účastníky (oprávněnou a J. P.), jehož obsahem měl být závazek zajistit byt, usnesením, který oprávněná označila za exekuční titul, nalézací soud nerozhodoval.
Zjištění odvolacího soudu, že rozhodnutí, jehož výkon oprávněná navrhla, výrok o schválení smíru neobsahuje (a tak není splněn předpoklad nařízení výkonu ve smyslu §251 o.s.ř.), je tudíž výsledkem šetření a má oporu v obsahu spisu. Nejvyšší soud proto – bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) – dovolání zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).
Oprávněná v dovolacím řízení úspěšná nebyla, povinné však náklady v tomto stadiu řízení nevznikly; tomu odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádná z nich právo (§243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. března 2006
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu