ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2016.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 2016/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné zdravotní pojišťovny České republiky, Okresní pojišťovny v R., zastoupené advokátem, proti povinné V. Ř., pro 20.727,- Kč, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. Nc 3978/2004, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2005, č.j. 19 Co 100/2005-19, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2005, č.j. 19 Co 100/2005-19, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze dne 11. 11. 2004, č.j. Nc 3978/2004-5 (jímž okresní soud nařídil podle platebních výměrů oprávněné ze dne 7. 4. 2004, č. 2140400878 a č. 4240400879, exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. J. D., soudního exekutora), tak, že (bez ohledu na obsah odvolání a z důvodů jiných než v odvolání namítnutých) návrh na nařízení exekuce – s odůvodněním, že podkladové platební výměry vydané pojišťovnou podle §53 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.“), v rozhodném znění, nejsou exekučními tituly podle §40 odst. 1 písm. f) ani písm. g) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – zamítl. Že nejde o exekuční titul podle §40 odst. 1 písm. f) zákona č. 120/2001 Sb., odvolací soud odvodil z názoru, že rozhodnutí vydaná na základě zákona č. 48/1997 Sb. nelze podřadit pod pojem „věci nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení“, jimiž podle něj nutno rozumět věci upravené předpisy jinými, a to (zejména) zákony č. 582/1991 Sb., č. 54/1956 Sb., č. 155/1995 Sb., č. 100/1988 Sb., č. 589/1992 Sb. a č. 117/1995 Sb. Názor, že nejde ani o titul podle §40 odst. 1 písm. g) zákona č. 120/2001 Sb., pak odvolací soud odůvodnil závěrem, že odkazuje-li ustanovení §53 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění zákona č. 438/2004 Sb., v poznámce pod čarou na občanský soudní řád (pozn. 47a), lze platební výměry vykonat (kromě správní exekuce) jedině soudním výkonem rozhodnutí, nikoli však již exekucí podle zákona č. 120/2001 Sb.
V dovolání oprávněná namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů /dále též jen „o.s.ř.“/), jež spatřuje v závěru odvolacího soudu, že platební výměry nejsou exekučními tituly ve smyslu ustanovení §40 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. I kdyby tyto výměry (oproti přesvědčení oprávněné) nebyly titulem podle §40 odst. 1 písm. e), musely by být kvalifikovány jako tituly podle písmene g) tohoto ustanovení zákona č. 120/2001 Sb.; v tomto případě by pak bylo ustanovení §53 odst. 8 zákona č. 48/1997 Sb. nutno vykládat za použití §130 zákona č. 120/2001 Sb.
Povinná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání (přípustné podle §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) je důvodné.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že platební výměr vydaný zdravotní pojišťovnou podle §53 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. není exekučním titulem podle §40 odst. 1 písm. f) ani g) zákona č. 120/2001 Sb., a že tedy z tohoto důvodu je nutno návrh na nařízení exekuce zamítnout.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o tento případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Závěr odvolacího soudu o existenci důvodů pro zamítnutí návrhu na nařízení exekuce je vskutku nesprávný.
Část literatury (např. Komentář k občanskému soudnímu řádu, C. H. Beck, Praha 2003, 6. vydání, II. díl, str. 1277, Komentář k zákonu o soudních exekutorech a exekuční činnosti, C. H. Beck, Praha 2005, 1. vydání, str. 203) zastává názor, že mezi tituly vydané v řízení ve věcech sociálního zabezpečení a nemocenského pojištění lze zařadit také tituly vyplývající z rozhodování ve věcech pojištění zdravotního, což – ovšem bez zevrubnějšího výkladu – dovozuje patrně z obecné teze, že jde také o vymáhání pojistného. Další část literatury (např. Exekuce v soudní praxi, C. H. Beck, Praha 2001, 2. vydání, str. 25, 26) dospívá k závěru opačnému, že tedy vydávání platebních výměrů ve věcech zdravotního pojištění rozhodováním ve věcech nemocenského pojištění ani sociálního zabezpečení není, a to (kromě jiného) přinejmenším již proto, že je upraveno odlišnými právními předpisy.
I kdyby byl přijat názor uvedený v pořadí druhý (zastávaný též odvolacím soudem v předmětné věci), nelze napadené rozhodnutí považovat za správné, jelikož již neobstojí další v něm dovozený závěr, že totiž k exekuci navržené platební výměry nejsou ani tituly uvedenými pod písmenem g) ustanovení §40 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. (obsahujícím neuzavřený výčet dalších typů titulů).
Odvolací soud předně užívá (z intertemporálního hlediska) nesprávný předpis, aplikuje-li ustanovení §53 zákona č. 48/1997 Sb. ve znění novely č. 438/2004 Sb., jelikož ta vložila za první odstavec §53 nové odstavce, a to druhý až devátý, a tedy i kritický odstavec osmý, odkazující v poznámce 47a pod čarou – pouze – na občanský soudní řád (z čehož pak odvolací soud dovodil nemožnost vymáhání nároku exekucí podle zákona č. 120/2001 Sb.), teprve s účinností od 1. 8. 2004, zatímco předmětné platební výměry byly vydány 7. 4. 2004.
V té době, kdy ještě ustanovení §53 žádný konkrétní odkaz (pouze) na občanský soudní řád neobsahovalo, byl způsob výkonu platebních výměrů upraven větou druhou ustanovení §53 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., podle níž „jsou platební výměry vykonatelné podle předpisů o řízení ve věcech občanskoprávních“. Že takovýmto předpisem je občanský soudní řád, a že tedy půjde o soudní výkon rozhodnutí podle jeho části šesté, je mimo jakoukoli pochybnost. Není však žádného důvodu vykládat pojem „předpisy o řízení ve věcech občanskoprávních“ restriktivně v tom smyslu, že by občanský soudní řád měl být takovým předpisem jediným; právě naopak, je-li exekuční řád normou upravující exekuci nařízenou (stejně jako výkon rozhodnutí) také soudem (s tím, že ji – namísto soudního vykonavatele – provede soudní exekutor), a používá-li ve výčtu titulů pod písmenem g) §40 odst. 1 stejného pojmu jako občanský soudní řád (tehdy) pod písmenem h) ustanovení §274, je zcela namístě, aby za onen předpis ve smyslu §53 odst. 1, věty druhé, zákona č. 48/1997 Sb. byl vedle občanského soudního řádu pokládán také exekuční řád. Tento závěr odpovídá i ustanovení §130 zákona č. 120/2001 Sb., podle nějž tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle tohoto zákona (vzhledem ke znění tohoto ustanovení by ostatně byl závěr o nemožnosti exekuovat platební výměry podle zákona č. 120/2001 Sb. nesprávný i pro případ aplikace ustanovení §53 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění účinném po novelizaci zákonem č. 438/2004 Sb., jehož článek VII. bod 5. nově vložil odstavec osmý, výslovně stanovící, že platební výměry jsou titulem pro soudní výkon rozhodnutí podle občanského soudního řádu /viz novelou uvedená poznámka 47a/).
Jak tedy vyplývá z výše uvedeného, závěr zaujatý v napadeném rozhodnutí, že návrh na nařízení exekuce je (pro důvody odvolacím soudem vyvozené) nutno zamítnout, je nesprávný a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., byl tudíž uplatněn právem.
Protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) podle §243b odst. 2, části věty za středníkem, o.s.ř. zrušil a věc podle první věty třetího odstavce téhož ustanovení vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
O nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. března 2006
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu