ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2056.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 2056/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné D. Č. proti povinnému L. O., zastoupenému advokátkou, o nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Třebíči 1 Nc 15/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně z 30. 9. 2004, č. j. 12 Co 531/2004-21, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 2. 2. 2004, č.j. 1 Nc 15/2004-7, jímž okresní soud udělil souhlas oprávněné k podání návrhu na nařízení exekuce, exekuci nařídil a jejím provedením pověřil označenou soudní exekutorku. Svůj závěr, že k exekuci navržená rozhodnutí jsou pravomocná a formálně vykonatelná, odvolací soud odůvodnil zjištěním ze spisu nalézacího soudu, že všechny tři vykonávané tituly byly povinnému doručeny do vlastních rukou, a to rozsudek okresního soudu z 21. 4. (v odůvodnění napadeného rozhodnutí je uvedeno nesprávné datum 16. 6.) 1998, č.j. 6 C 544/96-56, dne 29. 6. 1998, rozsudek krajského soudu z 23. 6. 1999, č.j. 12 Co 431/98-84, dne 9. 9. (v odůvodnění napadeného rozhodnutí je – opět nesprávně – uvedeno 9. 10.) 1999, a konečně rozsudek okresního soudu z 23. 9. 1999, č.j. 6 C 544/96-88, dne 13. 10. 1999. Pokud jde o usnesení krajského soudu z 31. 5. 2000, č.j. 12 Co 819/99-98, jímž bylo řízení o odvolání povinného proti rozsudku okresního soudu z 23. 9. 1999, č.j. 6 C 544/96-88, pro neodstranění vad odvolání zastaveno, to sice bylo povinnému doručeno náhradním způsobem, tedy uložením na poště, avšak až v měsíci srpnu 2000, tedy mimo období, o němž povinný v odvolání tvrdí, že se pro hospitalizaci v místě doručování nezdržoval.
V dovolání (v němž sice s odkazem na ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. vyjadřuje „přesvědčení“ o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, aniž však vysvětluje, v čem má tento význam spočívat) povinný, poukazuje na ustanovení §241a odst. 2 písm. b/, odst. 3 o.s.ř. – stejně jako v odvolání – namítá, že k exekuci navržená rozhodnutí mu nebyla řádně doručena a že tudíž nejsou vykonatelná.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel, aniž ovšem uvedl, v čem má spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, zpochybnil závěr, že k výkonu navržené exekuční tituly jsou vykonatelné. Tento závěr je sice závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávané věci šlo především o zjištění, zda k exekuci navržená rozhodnutí byla povinnému řádně doručena. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3, resp. §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. Za použití druhého (posuzováno podle obsahu dovolání) z uvedených důvodů dovolatel vytýká, že odvolací soud nezjišťoval, zda mu byly exekuční tituly řádně doručeny, a předložil vlastní skutkovou verzi, že rozhodnutí mu byla doručována uložením na poště, a že k takovému způsobu doručení nebyly dány zákonné podmínky, jelikož se v předmětné době v místě doručování z důvodu hospitalizace nezdržoval.
I když dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučních titulů, učinil tak způsobem neregulérním; závěr o jejich vykonatelnosti založil na vlastních skutkových zjištěních (jež ovšem navíc nemají oporu ve spise nalézacího soudu, konkrétně v doručenkách tam založených, z nichž plyne, že všechny tři vykonávané tituly mu byly doručeny do vlastních rukou) odlišných od zjištění, k nimž dospěl soud odvolací. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nim patří i dovolatelem vytýkané pochybení odvolacího soudu při šetření okolností doručení exekučních titulů), stejně jako okolnost, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které podle obsahu spisu nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, však – jak již bylo uvedeno – způsobilými důvody dovolání přípustného jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (§238a odst. 2 o.s.ř.) být nemohou.
Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení bude rozhodnuto v režimu ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb. (§87 a násl. exekučního řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. března 2006
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu