ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.219.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 219/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné D.N.N., spol. s r.o., zastoupené advokátkou, proti povinnému J. N., zastoupenému advokátem, vyklizením bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 35 E 842/2000, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2004, č.j. 54 Co 78/2004-139, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Povinný je povinen do tří dnů od právní moci usnesení zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení 700,- Kč k rukám advokátky.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 9. 12. 2003, č.j. 35 E 842/2000-132, jímž obvodní soud zamítl návrhy povinného na zastavení a odklad výkonu rozhodnutí a zavázal jej k zaplacení soudního poplatku. Městský soud dospěl k závěru, že vymáhaná povinnost dosud nebyla splněna, neboť povinný neodevzdal byt oprávněné. Pokud nemá od vyklizovaného bytu klíče, může svou povinnost splnit za pomoci zámečníka, nejde však o situaci nemožného plnění. Užívá-li sestra povinného byt na základě práva neodvozeného od povinného, může se ochrany domáhat excindační žalobou; na postavení povinného a na jemu uloženou povinnost však tato okolnost nemá vliv.
V dovolání – jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ a §238a odst. 1 písm. d/ občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) – namítá povinný, že řízení je postiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vadu řízení spatřuje v tom, že z usnesení soudu prvního stupně nevyplývá, o kterém z více podaných návrhů na zastavení a odklad výkonu rozhodnutí bylo rozhodnuto; tuto vadu neodstranil ani soud odvolací. Vstupem do bytu za pomoci zámečníka by se povinný dopustil trestného činu porušování domovní svobody, a proto setrvává na svém přesvědčení, že jeho povinnost odevzdat byt oprávněné zanikla pro nemožnost plnění. Proti jeho sestře nelze výkon rozhodnutí vést, neboť je oprávněna byt užívat na základě čl. V. smluv o budoucí smlouvě o převodu obchodního podílu. Povinný navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Oprávněná navrhla zamítnutí dovolání. Ztotožňuje se se závěrem odvolacího soudu, že povinný dosud nesplnil svou povinnost byt odevzdat; pokud umožnil bydlení v bytě své příbuzné, může se s ní domluvit a dostát tak vykonatelnému rozhodnutí. Již v nalézacím řízení bylo shledáno, že k přechodu nájmu ve smyslu §706 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) nedošlo; převod obchodního podílu nemá na přechod nájemního práva vliv. Užívání bytu sestrou povinného je tak ve vztahu k předmětu výkonu rozhodnutí irelevantní.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.). Závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu je po právní stránce zásadního významu, je ovšem podmíněn nejen tím, že uvedené rozhodnutí je zásadního právního významu z hlediska svého obecného dopadu do poměrů sporů jiných (obdobných), nýbrž i tím, že dotčené právní posouzení věci je významné pro věc samu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2001 pod č. 27).
Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně k návrhu oprávněné (protože povinný byt vyklidil) usnesením ze dne 27. 10. 2004, č.j. 35 E 842/2000-179, výkon rozhodnutí zastavil. Z tohoto důvodu dovolatelem k přezkumu nabídnutá otázka (zda skutečnost, že povinný nemá klíče od bytu, jenž podle vykonatelného rozhodnutí vyklidil, vede k nemožnosti jeho plnění povinnosti předat byt oprávněné) uvedené znaky nesplňuje, neboť její řešení již nemá pro věc samu žádný význam a nemůže se projevit v poměrech dovolatele, který svým dopisem ze dne 7. 10. 2004 soudu prvního stupně sdělil, že byt, k jehož vyklizení byl zavázán exekučním titulem, vyklidil a vyklizený předal oprávněné.
Námitka, že z usnesení soudů obou stupňů nevyplývá, o kterém z více návrhů povinného bylo rozhodováno, směřuje na dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tento dovolací důvod však – jak již bylo uvedeno výše – způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (§238a odst. 2 o.s.ř.) být nemůže.
Není-li dovolání přípustné podle žádného z úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle §234b odst. 5, věty první, a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Právo na náhradu nákladů dovolacího řízení vzniklo podle výsledků řízení oprávněné (§243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř.). Náklady představují odměnu za zastupování advokátem ve výši 625,- Kč [§1 odst. 1, §2, §3 odst. 1, §12 odst. 1 písm. b/ vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“)], sníženou o 50 % podle §14 odst. 1 a §15 vyhlášky a o dalších 50 % podle §18 odst. 1, věty první, vyhlášky, a paušální náhradu za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 75,- Kč ve smyslu ustanovení §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2006
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu