ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.227.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 227/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věcí oprávněného Společenství vlastníků jednotek, S. K. V., zastoupeného advokátem, proti povinnému I. I. O., pro 4.650,- Kč, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 25 Nc 2349/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21.10.2004, č.j. 18 Co 482/2004-28, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud podle ustanovení §218 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), odmítl odvolání povinného proti usnesení ze dne 19.3.2004, č.j. 25 Nc 2349/2004-4, jímž Okresní soud v Karlových Varech na podkladě svého rozsudku ze dne 14.1.2004, č.j. 18 C 37/2003-36, nařídil exekuci k vydobytí pohledávky 4.650,- Kč; usnesení soudu prvního stupně v dalších výrocích potvrdil (že provedením exekuce je pověřen M. D., soudní exekutor a že se exekuce nařizuje k vymožení nákladů exekuce, jakož i nákladů oprávněného). Odvolací soud uzavřel, že odvolání povinného proti usnesení soudu prvního stupně v části, jíž byla nařízena exekuce, je bezpředmětné, neboť exekuce ohledně uvedené částky byla k návrhu oprávněného zastavena usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 4.6.2004, č.j. 25 Nc 2349/2004-23.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř., a v němž odvolacímu soudu vytkl, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Namítal, že z §251 o.s.ř. jednoznačně vyplývá, že oprávněný může podat návrh na soudní výkon rozhodnutí, pokud povinný nesplní dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí. Oprávněný dle jeho přesvědčení „nedoložil žádný důkaz o tom, že povinný nechce plnit dobrovolně“. Poukazoval na to, že rozsudek, který je podkladem pro exekuci, mu byl doručován v době, kdy se zdržoval mimo území České republiky. Převzal jej teprve až v budově Okresního soudu v Karlových Varech dne 17.5.2004. Vzápětí poté dne 19.5.2004 uhradil dluh. Nebyl důvod k tomu, aby byla vůči němu nařízena exekuce. Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Pokud jde o dovolání proti výroku pod bodem I. usnesení odvolacího soudu, jímž odvolací soud odmítl odvolání do nařízení exekuce k vymožení pohledávky 4.650,-Kč, není dovolání přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1, potažmo §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř. není dána již proto, že rozhodnutím odvolacího soudu nebylo potvrzeno nebo změněno usnesení, kterým by soud prvního stupně rozhodl ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod č. 61/1998 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejde ani o usnesení, kterým by odvolací soud odmítl podle §44 odst. 10, věty druhé, zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ex.ř.“) odvolání proti usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci (proto, že - na rozdíl od jiných skutečností – neobsahovalo „skutečnost rozhodné pro nařízení exekuce,“), které je soudní rozhodovací praxí považováno za rozhodnutí ve věci samé. Odvolací soud odmítl odvolání podle §218 o.s.ř. a nikoliv podle §44 odst. 10, věty druhé zákona ex.ř.
Přípustnost dovolání neplyne ani z ustanovení §239 odst. 1 a 2 o.s.ř., protože nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené, a nelze ji (na rozdíl od přesvědčení dovolatele) dovodit ani z ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř.; podle uvedeného ustanovení lze dovolání podat jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle §43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, případně jímž byl odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li odvolací soud odvolání podle §218 o.s.ř. (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné pod č. 41/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Pokud jde o dovolání proti výroku pod bodem II., jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně v části, kterou byla exekuce nařízena k vymožení nákladů exekuce a k vymožení nákladů oprávněného, dovolání rovněž není přípustné.
Dovolání proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku – tedy bez ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (před soudem prvního stupně) či o rozhodnutí o nákladech řízení odvolacího (jež není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím) - viz k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod poř. č. 4).
Ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé.
Protože dovolání není podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu přípustné, Nejvyšší soud je – aniž se jím mohl zabývat z pohledu uplatněných námitek – odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu podle §87 a násl. ex.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. července 2006
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu