ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2288.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 2288/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci žalobce Z. L., zastoupeného advokátkou, proti žalované obci S., zastoupené advokátem, o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 9 C 296/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 5. 2005, č. j. 12 Co 166/2005-55, takto:
Dovolání proti výroku pod bodem II. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 5. 2005, č. j. 12 Co 166/2005-55, v části, pokud jí byl změněn rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 8. 12. 2004, č.j. 9 C 296/2003-42, ve výroku pod bodem I. a bylo rozhodnuto, že se zamítá žaloba o vyloučení rohové lavice s dvěmi židlemi a stolem (pol. 11), máselnice (pol. 13), postele dvojlůžka a dvou nočních stolků (pol. 14), dvou skříní tmavě hnědých (pol. 15) a toaletky se zrcadlem (pol. 16) z exekuce nařízené Okresním soudem v Sokolově ze dne 14. 3. 2003, č.j. 17 Nc 2141/2003-6, vedené žalovanou jako oprávněnou proti povinné B. L., se zamítá.
Ve zbývající části výroku pod bodem II. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 5. 2005, č. j. 12 Co 166/2005-55, pokud jí byl změněn rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 8. 12. 2004, č.j. 9 C 296/2003-42, ve výroku pod bodem I. a bylo rozhodnuto, že se zamítá žaloba i o vyloučení radiomagnetofonu PHILIPS (pol. 3), televizoru SELENA (pol. 30), rohové sedací soupravy čtyřdílné (pol. 6) a elektrické pily ESK (pol. 17) z exekuce nařízené Okresním soudem v Sokolově ze dne 14. 3. 2003, č.j. 17 Nc 2141/2003-6, vedené žalovanou jako oprávněnou proti povinné B. L., a dále ve výroku pod bodem III. o nákladech řízení, se rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozsudkem krajský soud ve vztahu k položkám 11, 13, 14, 15, 16, 3, 30, 6 a 17, (sepsaným exekutorem dne 11. 9. 2003) v exekuci (vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 17 Nc 2141/2003), změnil rozsudek ze dne 8. 12. 2004, č.j. 9 C 296/2003-42, kterým Okresní soud v Sokolově vyhověl žalobě o vyloučení těchto věcí z exekuce, a žalobu v této části zamítl. Dospěl k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno o svém vlastnictví ke shora uvedeným položkám, neboť movité věci nebyly uvedeny v písemně uzavřené darovací smlouvě ze dne 9. 1. 1992, NZ 16/92, N 25/92, kterou žalobcův otec daroval žalobci nemovitosti, jelikož podle žalobcova tvrzení měly být nemovitosti darovány společně s jejich vybavením, dále proto, že movité věci se nacházejí stále u rodičů žalobce (tedy u povinné) a proto, že z výpovědi svědkyně (žalobcovy družky) vyšlo najevo, že věci byly zakoupeny žalobcem a jeho družkou.
Pravomocný rozsudek odvolacího soudu napadl v jeho měnícím výroku žalobce včas podaným dovoláním. Jeho přípustnost dovozoval z §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Jako dovolací důvody uplatnil (posuzováno podle obsahu dovolacích námitek), že řízení před odvolacím soudem bylo postiženo vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.) a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Vady řízení spatřoval jednak v tom, že odvolací soud vůbec nehodnotil důkazy, jimiž žalobce prokazoval, že položky 3 a 30 dostal spolu s tehdejší družkou M. H. darem od jejího strýce, že si položku 6 pořídil do spoluvlastnictví s družkou za trvání jejich soužití a dále, že si položku 17 koupil do svého vlastnictví od firmy M., a.s. Vady řízení spatřoval i v tom, že odvolací soud opomněl rozhodnout o položkách 12 a 24 a tudíž není zřejmé, zda i tyto dvě položky byly z exekuce vyloučeny. Nesprávné právní posouzení věci shledával v tom, že ohledně položek 11, 13, 14 15 a 16 odvolací soud „konstatoval, že dohoda o daru nemovitostí sice musela být písemná a pokud bylo darováno i vybavení nemovitosti, nemohla být taková dohoda uzavírána ústně“. Takto pojatý výklad dovolatel označil „v přímém rozporu s §628 odst. 2 obč. zák.“ a poukázal na závěry Nejvyššího soudu ČR vyslovené v R 17/1986. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.
Dovolání je v dané věci přípustné (§236 o.s.ř.), jelikož směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).
Vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, v dovolání namítány nejsou a z obsahu spisu nevyšly najevo. Dovolatel však namítá jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Přitom dovolací soud byl uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Dovolateli lze přisvědčit, že pokud jde o položky 3 (radiomagnetofon PHILIPS), 30 (televizor SELENA), 6 (rohová sedací souprava čtyřdílná) a 17 (elektrická pila ESK), postrádá odůvodnění rozsudku odvolacího soudu náležitosti stanovené v §157 odst. 2 o.s.ř. Odvolací soud neodlišil, že tyto věci byly (podle tvrzení žalobce) na rozdíl od ostatních položek, ohledně nichž byl rozsudek soudu prvního stupně také změněn a žaloba o jejich vyloučení z exekuce byla rovněž zamítnuta, nabyty jinak a že žalobce své vlastnické právo k nim opíral o jiné důkazy než v případě ostatních věcí. Důkazy, o něž žalobce opřel excindační žalobu k těmto věcem, odvolací soud nikterak nehodnotil a zabýval se jen důkazy vztahujícími se k ostatním věcem (pol. 11, 13, 14, 15 a 16), které měly být darovány současně s nemovitostí. Odvolací soud tak neuvedl, proč dospěl k odlišnému závěru (na rozdíl od soudu prvního stupně, který v této části žalobě vyhověl), a z čeho dovodil, že žalobce neunesl ohledně položek 6, 3, 30 a 17 důkazní břemeno. Rozsudek odvolacího soudu je v této části nepřezkoumatelný. Nelze tedy než mít zato, že odvolací soud řízení zatížil vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (srov. též odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 2. 2004, sp. zn. 29 Odo 22/2002, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2004 pod poř. č. 212, jehož závěry lze vztáhnout i na rozhodnutí soudu odvolacího, jakož i odůvodnění usnesení téhož soudu z 26. 9. 2002, sp. zn. 20 Cdo 200/2002, publikovaného v témže časopise č. 10, ročník 2002 pod poř. č. 194), Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí v této části podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc podle §243b odst. 3 věty první o.s.ř. vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Naproti tomu dovolací soud nemohl v dovolacím řízení přezkoumat chybějící výrok o prosklené skříni a mikrovlnné troubě Daewo. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. §236 o.s.ř.). Není tedy pojmově možné podat dovolání proti rozhodnutí, které nebylo vydáno. K tomu lze dodat, že obecně platí, že není pojmově možné uvažovat ani o odvolání proti výroku (jeho části), který nebyl vydán (srov. Bureš, J. – Drápal, L. – Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář. C.H.Beck, §166). Podání účastníka, které obsahuje námitky proti chybějícímu rozhodnutí, je zpravidla namístě posoudit jako návrh na vydání doplňujícího rozsudku (§166 o.s.ř.). V dané věci by však beztak nemohl být doplňující rozsudek vydán, neboť návrh na jeho vydání nebyl podán do patnácti dnů od doručení rozsudku odvolacího soudu účastníkům řízení (§166 odst. 1 o.s.ř.). Nicméně jelikož byl rozsudek odvolacího soudu zčásti zrušen a v řízení tedy bude pokračováno, bude moci odvolací soud rozhodnout i o těch položkách, ohledně nichž tak předtím opomněl učinit.
Dovolateli nelze přisvědčit ani ve zbývajícím dovolacím důvodu, jímž napadl nesprávné právní posouzení věci.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V daném případě nespočívá právní posouzení věci odvolacím soudem ohledně položek 11 (rohová lavice s dvěmi židlemi a stolem), 13 (máselnice), 14 (dvojlůžko a dva noční stolky), 15 (dvě skříně tmavě hnědé) a 16 (toaletka se zrcadlem) na závěru, že vlastnické právo žalobce k těmto věcem byla způsobilá založit jen písemně uzavřená darovací smlouva. Neuvedení těchto věcí ve smlouvě o darování nemovitostí, když movité věci, jimiž byl dům čp. 42 vybaven, měly být darovány žalobci současně s tímto domem, shledal odvolací soud spolu s dalšími zjištěnými skutečnostmi jen důvodem k závěru o neunesení důkazního břemene žalobcem o jeho tvrzeních. Důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že nebyla prokázána jeho tvrzení a proto muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, pro nečinnost účastníka (v důsledku nesplnění povinnosti uložené mu ustanovením §120 odst. 1 větou první o.s.ř.) nebo vůbec (objektivně vzato) nebyla prokázána. Závěr o tom, že účastník neunesl důkazní břemeno, lze učinit jen tehdy, jestliže zhodnocení důkazů, které byly za řízení provedeny (§120 odst. 3 věty druhá o.s.ř.), neumožňuje soudu přijmout závěr ani o pravdivosti tvrzení účastníka a ani o tom, že by bylo nepravdivé (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, č.j. 21 Cdo 762/2001, uveřejněný v časopisu Soudní judikatura, sešit 5, ročník 2002, pod poř. č. 86).
Shora vytýkaný dovolací důvod neobstojí a dovolací soud proto dovolání proti výroku o položkách 11, 13, 14, 15 a 16 podle §243b odst. 2 o.s.ř. zamítl.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. června 2006
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu