ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.237.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 237/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného M. V., zastoupeného advokátem, proti povinné V. K., zastoupené advokátem, pro 550.000,- Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 96 Nc 1251/2004, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2005, č.j. 20 Co 141/2005-69, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 22. 7. 2004, č.j. 96 Nc 1251/2004-6, kterým Městský soud v Brně nařídil podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti ze dne 11. 11. 2003, NZ 890/2003, N 961/2003, k vydobytí pohledávky 550.000,- Kč exekuci, jejímž provedením pověřil Mgr. J. H., soudního exekutora. Předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu ustanovení §44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ex. ř.“), měl odvolací soud za splněny, zejména uzavřel, že notářský zápis je vykonatelným exekučním titulem (§40 odst. 1 písm. d/ ex. ř.). Povinná se zavázala zaplatit dluh oprávněnému v měsíčních splátkách ve výši 50.000,- Kč splatných vždy k prvnímu pracovnímu dni v měsíci s tím, že první splátka se uskuteční v prosinci 2003. Na ujednání, podle něhož „v případě neuhrazení některé ze splátek ztrácí … výhodu splátek a stává se splatný celý dluh“, aplikoval odvolací soud toliko první větu ustanovení §565 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), a uzavřel, že oprávněný nebyl povinen vyzývat (ve lhůtě podle druhé věty cit. ustanovení) povinnou k úhradě celé pohledávky.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), a důvodnost shledala v nesprávném posouzení dohody smluvních stran a tím i (formální) vykonatelnosti notářského zápisu (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Oproti odvolacímu soudu prosazuje, že se s oprávněným dohodla na ztrátě výhody splátek ve smyslu ustanovení §565 obč. zák. (nešlo tedy o dohodu o změně splatnosti dluhu při splnění daných podmínek). V takovém případě splatnost pohledávky v důsledku nesplnění některé splátky nenastává přímo ze zákona, ale záleží na věřiteli, zda toto právo do splatnosti nejblíže příští splátky uplatní, tj. zda vyzve dlužníka k zaplacení celého zbytku dluhu. Protože uplatnění takového práva – ať již přímo u dlužníka nebo žalobou či návrhem na nařízení exekuce – je svou podstatou hmotněprávním úkonem, nastává jeho účinnost až dojitím (výzvy, žaloby či návrhu na nařízení exekuce) do sféry dispozice dlužníka. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávněný se ve vyjádření ztotožnil se skutkovými a právními závěry odvolacího soudu. Účastníci si v notářském zápise sjednali, že celý dluh se stane splatným, nebude-li jedna z měsíčních splátek k prvnímu pracovnímu dni v měsíci uhrazena; nejde tedy – jak dovozuje povinná – o situaci předjímanou ustanovením §565 obč. zák.
Dovolání je ve smyslu §236 odst. 1 o.s.ř. přípustné, protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/, odst. 3, §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2, §130 ex. ř.). Ten se připíná k posouzení otázky, k níž se Nejvyšší soud v exekučních poměrech dosud nevyjádřil, tj. otázky vykonatelnosti notářského zápisu z hlediska sjednání doby plnění dluhu ve splátkách.
Právní posouzení je ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá exekuční titul, může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce (srov. §37 odst. 2 ex. ř.).
Podle ustanovení §40 odst. 1 písm. d) ex. ř. je exekučním titulem notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle zvláštního právního předpisu nebo exekutorský zápis podle §78 písm. a).
Podle ustanovení §71a zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti /notářský řád/ ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 358/1992 Sb.“), sepíše notář na žádost notářský zápis o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce), jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Obligatorní náležitostí dohody je i stanovení doby plnění závazku (§71b odst. 1 písm. e/ zákona č. 358/1992 Sb.).
Podle ustanovení §565 obč. zák., jde-li o plnění ve splátkách, může věřitel žádat o zaplacení celé pohledávky pro nesplnění některé splátky, jen bylo-li to dohodnuto nebo v rozhodnutí určeno. Toto právo však může věřitel použít nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.
V projednávaném případě je exekučním titulem notářský zápis sepsaný notářským kandidátem notářky L. P. dne 11. 11. 2003, NZ 890/2003, N 961/2003, jehož obsahem je (mimo jiné) dohoda oprávněného a povinné o splnění pohledávky 1.200.000,- Kč vyplývající z kupní smlouvy; účastníci sjednali, že povinná dluh zaplatí ve splátkách ve výši 50.000,- Kč splatných vždy k prvnímu pracovnímu dni v měsíci s tím, že první splátka se uskuteční v prosinci 2003. V případě neuhrazení některé ze splátek bylo dojednáno, že „kupující ztrácí výhodu splátek a stává se splatný celý dluh“. Povinná svolila, aby byl podle notářského zápisu nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce), jestliže dluh řádně a včas nesplní.
Z exekučního titulu vyplývá, že dobu plnění dluhu účastníci sjednali ve splátkách, jejichž výše a splatnost byla určena. Při plnění ve splátkách jde vlastně o dvojí dobu splatnosti; jednak je stanovena doba plnění jednotlivých splátek a zároveň doba splatnosti celé pohledávky je určena poslední splátkou. Závazek pak zaniká postupně tak, jak jsou splátky plněny.
Součástí podmínek splatnosti jednotlivých splátek může být ve smyslu ustanovení §565 obč. zák. i určení, že pro nesplnění některé splátky je věřitel oprávněn žádat celý zbytek pohledávky najednou. Splatnost celé pohledávky (tzv. ztráta lhůt nebo ztráta výhody splátek) nenastává – jak správně uvádí dovolatel – přímo ze zákona, ale záleží na věřiteli, zda toto právo uplatní (ať již formou výzvy, žalobou nebo návrhem na nařízení exekuce). V každém případě může své právo uplatnit pouze do splatnosti nejbližší další splátky. Pokud tak neučiní a dlužník řádně a včas příští splátku zaplatí, může věřitel vymáhat jen nezaplacenou jednu splátku. Práva na zaplacení celého zbytku pohledávky však může využít kdykoli při vynechání některé z dalších splátek.
Účastníci se dohodli na plnění závazku ve splátkách, avšak pro případ, že některá ze splátek nebude zaplacena ve sjednané lhůtě, ztrátu výhody splátek v režimu ustanovení §565 obč. zák. nedohodli. Naopak, obsahem jejich dohody podle §71a zákona č. 358/1992 Sb. bylo ujednání, že nezaplacením některé ze splátek (v termínu, který byl dohodnut, tj. první pracovní den toho kterého měsíce) se celý dluh stává splatným; tím okamžikem je také notářský zápis vykonatelný.
Lze uzavřít, že správnost napadeného rozhodnutí se povinné nepodařilo argumenty snesenými v dovolání zpochybnit; Nejvyšší soud je proto – aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) – zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. října 2006
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu