ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2393.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 2393/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné O., a.s., proti povinné D. S., vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 91 E 45/2002, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2004, č.j. 9 Co 376/2004-71, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Proti shora označenému rozhodnutí, kterým krajský soud potvrdil usnesení ze dne 10. 9. 2003, č.j. 91 E 45/2002-44, jímž okresní soud nařídil podle svého rozsudku ze dne 12. 6. 2001, č.j. 34 C 278/2000-40, výkon rozhodnutí, podala povinná dovolání.
Protože dovolání mělo nedostatky bránící dalšímu pokračování dovolacího řízení a nebylo ani sepsáno advokátem, přičemž ze spisu nevyplývalo, že by povinná byla právnicky vzdělána, soud ji usnesením ze dne 1. 3. 2005, doručeným jí 5. 4. 2005, vyzval, aby si ve lhůtě 14 dnů od doručení usnesení zvolila zástupcem advokáta; zároveň ji poučil, že nevyhoví-li výzvě, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Na výzvu soudu odpověděla dovolatelka žádostí o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení; usnesením ze dne 14. 7. 2005, č.j. 91 E 45/2002-83, pravomocným dne 24. 8. 2005, však okresní soud její žádost zamítl (resp. rozhodl, že se jí zástupce z řad advokátů neustanovuje).
Z ustanovení §241 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), plyne, že dovolatel (fyzická osoba), nemá-li právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem (příp. notářem), jenž musí dovolání také sepsat. Zvolí-li si advokáta až poté, co sám podal dovolání, je ke splnění podmínky dovolatelova zastoupení nezbytné, aby zmocněnec (advokát) jím dříve učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním, popř. sdělil soudu, že se s již učiněným podáním ztotožňuje.
Protože podmínka povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (k jejímuž splnění je třeba i sepisu dovolání advokátem, viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 26 Cdo 1121/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2000 pod č. 64) je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání – kromě usnesení, kterým se dovolací řízení právě pro neodstranění tohoto nedostatku zastavuje – vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí (§241 odst. 1 o.s.ř.), a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes řádnou výzvu soudu nedošlo, Nejvyšší soud řízení o dovolání podle §104 odst. 2 a §243c odst. 1 o.s.ř. zastavil.
Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolací řízení bylo zastaveno, oprávněné však prokazatelné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měla dle §146 odst. 2, věty první, §224 odst. 1 a §243b odst. 5, věty první, o.s.ř. právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. března 2006
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu