Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23.11.2006, sp. zn. 20 Cdo 2494/2006 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2494.2006.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2494.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 2494/2006 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné I. spol. s r.o., zastoupené advokátem, proti povinnému J. K., za účasti manželky povinného V. K., zastoupených advokátem, pro 30.713,- Kč s příslušenstvím a pro 2.291,- Kč, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 27 E 1030/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 3. 2005, č.j. 10 Co 195/2005-119, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Shora označeným rozhodnutím odvolací soud výrokem pod bodem I. potvrdil usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 14. 6. 2004, č.j. 27 E 1030/2002-103, ve výrocích II. až V. a ve výroku VI., jimiž soud prvního stupně nařídil podle svého usnesení ze dne 2. 4. 1996, sp. zn. 10 C 284/95, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 30.713,- Kč a nákladů předcházejícího řízení ve výši 2.904,- Kč, a dále podle svého usnesení ze dne 3. 3. 2000, č.j. 24 E 215/2000-3, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 2.291,- Kč výkon rozhodnutí prodejem označených nemovitostí ve společném jmění povinného a jeho manželky, zakázal povinnému nemovitosti převést nebo zatížit, uložil povinnému a jeho manželce oznámit předkupní a nájemní právo a rozhodl o povinnosti povinného zaplatit oprávněné náklady řízení 19.685,- Kč. Výrokem pod bodem II. odmítl odvolání povinného a jeho manželky do výroku I., jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinného na odročení jednání a výrokem pod bodem III. rozhodl, že povinný a jeho manželka jsou povinni zaplatit oprávněné náklady odvolacího řízení 2.355,- Kč. V dovolání, jímž povinný napadl usnesení odvolacího soudu „v plném rozsahu“, namítl, že uvedené usnesení „vychází z nesprávného právního názoru a nesprávného hodnocení důkazů“. Dovolatel uvedl, že „soudy neposoudily věcně a následně právně skutečnost“, že návrh na výkon rozhodnutí byl podán „bez právního důvodu“, neboť povinný oprávněné ničeho nedlužil; oprávněná není v dané věci aktivně legitimována, neboť „povinný eviduje dluh pouze vůči Společenství vlastníků domu č.p. 775 v O.“. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005, dále jeno.s.ř.“ (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.). Dovolání není přípustné. Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř. Proti výroku usnesení odvolacího soudu pod bodem II., jímž bylo odmítnuto odvolání povinného a jeho manželky do výroku usnesení okresního soudu o zamítnutí návrhu povinného na odročení jednání, dále proti části výroku pod bodem I. usnesení odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok usnesení okresního soudu o nákladech řízení, a proti výroku pod bodem III. usnesení odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení nezakládají ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. přípustnost dovolání, poněvadž tato rozhodnutí nejsou mezi tam vyjmenovanými uvedena. Přípustnost dovolání proti těmto výrokům nevyplývá ani z ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť případům zde vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, jimiž však uvedené výroky nejsou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003 pod č. 4). Proti výroku odvolacího soudu pod bodem I., v části týkající se věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení okresního soudu o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem označených nemovitostí ve společném jmění povinného a jeho manželky, rovněž není dovolání přípustné. Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno ve výroku o věci samé posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž sice předcházela dvě kasační rozhodnutí, ale soud prvního stupně rozhodl ve všech svých třech rozhodnutích ve věci samé vždy shodně (srov. usnesení ze dne 5. 11. 2002, č.j. 27 E 1030/2002-7, ze dne 13. 10. 2003, č.j. 27 E 1030/2002-60, a ze dne 14. 6. 2004, č.j. 27 E 1030/2002-103), přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přitom dovolací soud je vázán uplatněným dovolacím důvodem (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), a proto lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek, obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné. Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesl, a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Námitka o nedostatku aktivní věcné legitimace oprávněné v řízení o výkon rozhodnutí zjevně neobstojí. Zdrojem věcné legitimace účastníků řízení o výkon rozhodnutí je samotné rozhodnutí nebo jiný titul, jehož výkon se navrhuje. V daném případě je osoba, jíž bylo podkladovým rozhodnutím, na základě něhož byl nařízen výkon rozhodnutí, přiznáno právo, identická s osobou oprávněné. Podkladový titul soud při nařízení výkonu rozhodnutí oprávněn přezkoumávat po stránce věcné není; jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, č.j. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, č.j. 20 Cdo 554/2002, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2004 pod č. 62). Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a jež povinný bez jakékoliv konkretizace pouze ohlašuje, přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (vyjma případu – o který zde nejde – kdy by samotná vada, pokud by jí řízení trpělo, splňovala podmínku zásadního právního významu) založit nemohou; dovolací soud k nim přihlédne jen, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), tento předpoklad však v projednávaném případě naplněn není. Kritika nesprávného hodnocení důkazů není uplatněním žádného z taxativně (v §241a odst. 2, 3 o. s. ř.) uvedených dovolacích důvodů. Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněné však ve stadiu dovolacího řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 23. listopadu 2006 JUDr. Vladimír Mikušek, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/23/2006
Spisová značka:20 Cdo 2494/2006
ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2494.2006.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.
§237 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-21