ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2544.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 2544/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) F. N., b) D. N., c) Z. T., zastoupených advokátem, proti povinným 1) J. S., 2) M. S., zastoupeným obecným zmocněncem, vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 34 E 3/2004, o dovolání oprávněných proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 8. 2004, č.j. 8 Co 1244/2004-40, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 25. 3. 2004, č.j. 34 E 3/2004-29, jímž okresní soud zamítl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 6. 2003, č.j. 19 Co 1139/2003-74). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že nabízený byt není bytem přiměřeným bytu vyklizovanému. Akceptoval sice námitku oprávněných o nadstandardnosti a určité výjimečnosti vyklizovaného bytu, nicméně dospěl k závěru, že byt 3+1 v panelovém domě, který se počtem místností, charakterem příslušenství a podlahovou plochou ani nepřibližuje bytu vyklizovanému, za přiměřený náhradní byt pokládat nelze. Argumentace oprávněných, že v místních podmínkách takový byt zajistit nelze, není namístě; pojem přiměřenosti nelze vztahovat k obvyklým bytovým podmínkám, nýbrž k vyklizovanému bytu.
V dovolání – jehož přípustnost dovozují z ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – oprávnění setrvávají na svém přesvědčení, že nabízený byt je přiměřený bytu vyklizovanému. Z hlediska své podlahové plochy je nabízený byt dostatečný, neboť podle exekučního titulu jej mají užívat pouze dvě osoby (povinní); přitom byt 3+1 běžně užívá čtyřčlenná rodina. Z hlediska vybavenosti je nabízený byt rovnocenný bytu vyklizovanému, navíc je v domě s výtahem a dostatečná je i jeho vzdálenost k zastávce MHD, lékárně, nákupnímu středisku a poště. Soudy se měly zabývat i dalšími znaky přiměřeného náhradního bytu, a to zda byt vyhovuje lidsky důstojnému ubytování nájemce a místním podmínkám. Byt o stejné podlahové ploše není možné v současnosti zajistit, neboť vyklizovaný byt je nadstandardní a vznikl sloučením dvou bytů; v Č. je problematické zajistit i byt 4+1. Je proto otázkou, zda rozhodnutí soudů obou stupňů nejsou v rozporu s dobrými mravy. Oprávnění navrhli, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Povinní se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.)
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř., je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Hodnocením námitek, jež byly v dovolání vzneseny ve vztahu k tomu, jak odvolací soud pro danou věc vyložil pojem přiměřeného náhradního bytu, k pozitivnímu závěru o splnění podmínek přípustnosti dovolání dospět nelze. Odvolací soud ve svém výsledku jednak uplatnil právní názory, které lze pokládat za standardní, a jež korespondují i publikované rozhodovací praxi soudů, jednak závěry, ke kterým dospěl, jsou soustředěné ku zcela konkrétnímu skutkovému základu, což možnosti (potřebného) všeobecného judikatorního přesahu (§237 odst. 3 o.s.ř.) omezuje, resp. vůbec potlačuje.
Byt se vyznačuje znaky rozlohy, kvality a vybavenosti. Ustanovení §712 odst. 2, věty první, obč. zák. obsahuje požadavek, aby každý náhradní byt svou velikostí a vybavením zajišťoval lidsky důstojné ubytování nájemce a členů jeho domácnosti. Pro přiměřený náhradní byt je vyžadován další znak, kterým je zásadní rovnocennost s bytem vyklizovaným, posuzovaná podle místních podmínek (srov. §712 odst. 2, větu druhou, obč. zák.).
Jak soudní praxe (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 1994, sp. zn. 2 Cdo 100/93, uveřejněný v Právních rozhledech č. 10, ročník 1994 na str. 361) ze srovnání zákonného vymezení přiměřeného náhradního bytu a náhradního bytu nikoli přiměřeného dovodila, přiměřeným náhradním bytem nemůže být byt s podstatně nižší podlahovou plochou, nebo s podstatně menším počtem obytných místností než má vyklizovaný byt; současně však bylo dovozeno, že se zřetelem k místním podmínkám v dané obci na absolutní srovnatelnosti výměry podlahové plochy, počtu obytných místností, vybavení a kvality trvat nelze. Pojmy „zásadní rovnocennost“ a „místní podmínky“ jsou vykládány v tom smyslu, že kladou na pronajímatele požadavek vyvinout úsilí, jež lze od něj rozumně vyžadovat, aby zajistil byt, který se podle místních podmínek nejvíce blíží bytu vyklizovanému.
Činí-li ustanovení §343 odst. 1 o.s.ř. (zde ve spojení s ustanovením §712 odst. 2 obč. zák.) podmínkou nařízení výkonu rozhodnutí zajištění (v daném případě přiměřeného) náhradního bytu, jde – co do právní konstrukce – o právní normu s relativně neurčitě formulovaným předpokladem; vyložit pojem „přiměřeného náhradního bytu“ pak znamená vymezit – demonstrativním výčtem obecných kritérií nebo určením jejich neuzavřené množiny – ta (kritéria), s jejichž pomocí se lze k takovému pojmu přiblížit. Takto podaný výklad (a potažmo i právní posouzení věci) lze tedy mít za nesprávný jen tehdy, lze-li učinit spolehlivý závěr, že vymezení pojmu, k němuž soud v konkrétní věci dospěl, z objektivních hledisek (logických nebo věcných) nemůže obstát. Tak je tomu např. tehdy, jestliže vymezená kritéria definovaný pojem ve skutečnosti nepředjímá (jsou mu irelevantní nebo dokonce s ním obsahově či účelem nesouladná) nebo jsou-li vymezená kriteria ve svém souhrnu neúplná (jiná, rovněž relevantní, byla opomenuta).
Nic z toho však odvolacímu soudu vytýkat nelze. Všemi rozhodnými kritérii (rozloha, kvalita, vybavenost) se totiž zabýval a z těchto hledisek také oba byty porovnal. Význam těch, jež pokládal za určující, přitom sice může být dovolateli hodnocen odlišně, avšak k úsudku, že objektivně – z pohledu logického nebo věcného – závěry odvolacího soudu nemohou (vůbec) obstát, argumentace uplatněná v dovolání zjevně vést nemůže. Z pohledu ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. je tedy napadené rozhodnutí v souladu s dosavadní judikaturou a nemůže být v rozporu s dobrými mravy.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle §243b, odst. 5, věty první, a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, větu první, §224 odst. 1 a 146 odst. 3 o.s.ř. (povinným v tomto stadiu řízení náklady nevznikly a oprávnění na ně nemají právo).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2006
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu