ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2561.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 2561/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Statutárního města K. proti povinnému 1/ J. Š. a povinné 2/ M. Š., oběma zastoupeným advokátkou, za účasti vydražitele P. Ch. a jeho manželky L. Ch., prodejem nemovitosti, pro 152.852,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 47 E 525/2003, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. května 2005, č. j. 10 Co 1079/2004-147, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud dovoláním napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně udělil vydražiteli příklep k nemovitostem ve výroku tohoto rozhodnutí specifikovaným, když odvolací námitku, podle které se povinná 2/ nedostavila na dražební jednání, neboť očekávala odpověď předsedy senátu na své písemné podání, neshledal důvodnou. Vzhledem k tomu, že nebylo zjištěno žádné procesní pochybení soudu prvního stupně, odvolací soud dovodil nemožnost aplikace ustanovení §336k odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „o.s.ř.“), a napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdil.
Povinní ve svém dovolání namítli, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/). Vadu řízení spatřují v tom, že odvolací soud neprojednal jejich odvolání (č. l. 99 spisu) proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 11. června 2004, č. j. 47 E 525/2003-87, kterým bylo nařízeno dražební jednání. Jsou toho názoru, že jím tímto postupem byla odňata možnost jednat před odvolacím soudem, který nadto v projednávané věci vycházel z nesprávně zjištěného skutkového stavu věci.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Z uvedeného plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Z toho plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (i kdyby existovaly), jsou naopak - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a potažmo o přípustnosti dovolání - bezcenné.
Dovolatelé ve svém dovolání nikterak neformulují otázku zásadního právního významu předpokládanou ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., a hodnocením v dovolání obsažené argumentace, jež (obsahově) je podřaditelná důvodu uvedenému v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., k takovému závěru dospět nelze. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud přihlédnout jen za – zde nenaplněného – předpokladu, že shledá napadené rozhodnutí zásadně právně významným (srov. §242 odst. 3, větu druhou, o.s.ř.). Dovolatelé nadto přehlížejí, že soudy (vycházejíce z dikce §41 odst. 2 o.s.ř.) každý úkon účastníků řízení posuzují podle jeho obsahu (jako v daném případě) a nikoliv podle jeho formálního označení.
Námitkou nesprávně zjištěného skutkového stavu – dovolateli ostatně ani blíže nekonkretizovanou – podřaditelnou pod dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o.s.ř., dle kterého lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, však lze zpochybnit v dovolacím řízení správnost skutkových závěrů odvolacího soudu leda tehdy, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ a b/ o.s.ř. a nikoli tehdy, je-li poměřována přípustnost dovolání pro existenci otázky po právní stránce zásadního významu.
O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), zde nejde; rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) nemůže být dán tam, kde námitky dovolatelů vycházejí z práva procesního.
Je proto nezbytné uzavřít, že dovolatelé rozhodnutí odvolacího soudu vystavili kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze. Není-li možné dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, nelze dovolání považovat za přípustné ani podle §237 odst. 1 písm c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinných podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Dovolání povinných bylo odmítnuto, ostatním účastníkům, kteří by jinak měli právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ust. §146 odst. 3, 224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. dubna 2006
JUDr. František I š t v á n e k , v.r. předseda senátu