ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2662.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 2662/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné P. I., s.r.o., zastoupené advokátem, proti povinnému S. P., zastoupenému advokátem, o nařízení exekuce, pro 90.300,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69 Nc 3361/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. ledna 2005, č. j. 20 Co 336/2004-29, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení soudu I. stupně, kterým bylo odvolání povinného odmítnuto pro jeho opožděnost.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jímž brojí proti způsobu provádění a hodnocení důkazních prostředků soudy obou stupňů. Přípustnost dovolání povinný dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 písm c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „o.s.ř.“) a důvodnost z ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 o.s.ř. není dána již proto, že rozhodnutím odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení, kterým by soud prvního stupně rozhodl ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod č. 61/1998 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání není přípustné ani podle §238 a §238a o.s.ř., neboť usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech zde vyjmenovaných, a z §239 odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. rovněž nevyplývá, protože nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené.
V této souvislosti dovolací soud také příkladmo poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 5/2003, pod poř. č. 41, kde byl dovolacím soudem již opakovaně vysloven právní názor, podle něhož proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není dovolání přípustné. Poučení odvolacího soudu o nepřípustnosti dovolání proti napadenému rozhodnutí je proto nutné považovat za zcela správné.
Protože dovolání není podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu přípustné, Nejvyšší soud je - aniž se jím mohl zabývat z pohledu uplatněných námitek - odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto v poměrech hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. ledna 2006
JUDr. František I š t v á n e k , v. r.
předseda senátu