ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2683.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 2683/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného S. M. L., Kyperská republika, zastoupeného advokátem, proti povinnému J. T., zastoupenému advokátem, za účasti V. T., zastoupené advokátkou, pro 8.261.829,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 1 Nc 3108/2004, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2005, č.j. 30 Co 168/2005-68, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2005, č.j. 30 Co 168/2005-68, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha - západ usnesením ze dne 19. 10. 2004, č.j. 1 Nc 3108/2004-11, nařídil podle směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2002, č.j. 50 Cm 71/2002-14, k vydobytí pohledávky 8.261.829,90 Kč s 6 % úroky od 5. 9. 2001 do zaplacení, odměny ve výši 27.540,- Kč a nákladů předcházejícího řízení ve výši 487.010,- Kč exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. J. P., Ph.D., soudního exekutora.
Usnesením ze dne 11. 5. 2005, č.j. 30 Co 168/2005-68, Krajský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé změnil tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky (výroky II. až IV.) a o náhradě nákladů exekuce. Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 50 Cm 71/2002 odvolací soud zjistil, že směnečný platební rozkaz, který měl být povinnému doručen 22. 11. 2002, opatřil nalézací soud potvrzením, že právní moci nabyl 10. 12. 2002; nalézací soud poté, co povinný po opakovaném doručení podal proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky, o nichž nebylo dosud rozhodnuto, provedl dokazování (zejména výpověďmi svědkyň V. T. aj. N.) a uzavřel, že k účinnému doručení směnečného platebního rozkazu povinnému dne 22. 11. 2002 nedošlo. Tento závěr převzal odvolací soud. Nebyl-li exekuční titul ke dni nařízení exekuce vykonatelný, nelze podle odvolacího soudu na jeho podkladě exekuci nařídit (§37 odst. 2, §40 odst. 1 písm. a/ zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, jímž namítl, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“). Zjištění týkající se okolností „prvního“ doručení podkladového rozhodnutí povinnému (a tím i včasnosti námitek) odvolací soud neopřel o vlastní „dokazování,“ ale přijal závěr nalézacího soudu, podle něhož „směnečný platební rozkaz nebyl … doručen.“ Navrhl proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Dovolání – přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/, §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř. §130 zákona č. 120/2001 Sb. – je i důvodné.
Z úřední povinnosti posuzuje dovolací soud pouze vady vyjmenované v ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnosti) a jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§242 odst. 3 o.s.ř.).
Přestože dovolatel ohlásil i důvod vyjádřený v §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., žádnou argumentaci v dovolání užitou mu není možno podřadit (se závěrem, že nedostatek formální vykonatelnosti podkladového rozhodnutí v době, kdy soud rozhoduje o návrhu na nařízení exekuce, vede k zamítnutí návrhu, dovolatel nepolemizuje a formální nevykonatelnost exekučního titulu odvolací soud nevyvodil z toho, že se proti němu námitkami povinný ohradil, nýbrž z okolností, jež se pojí s „prvním“ doručováním stejnopisu jeho písemného vyhotovení). Z toho plyne, že správnost napadeného rozhodnutí lze poměřovat toliko v mezích daných uplatněným dovolacím důvodem, tj. důvodem podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (včetně jeho obsahové konkretizace); to nevylučuje zohlednit ve smyslu ustanovení §242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. vady řízení v dovolání nenamítané.
Vadou podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. řízení před odvolacím soudem vskutku trpí.
Není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé (§157 odst. 2, §169 odst. 4, §211, §254 odst. 1 o.s.ř.).
Odvolací soud prováděl ve věci dokazování (šetření) listinami (srov. protokol o jednání z 11. 5. 2005), žádný z těchto důkazů, resp. to, co z nich jejich hodnocením zjistil, v důvodech svého usnesení nezmiňuje. Přitom platí, že musí-li soud v písemném vyhotovení usnesení, jímž rozhoduje ve věci samé, uvést, proč neprovedl i další (účastníky navržené) důkazy, je samozřejmě povinen se výslovně vypořádat s tím, proč nečiní žádná zjištění z provedených důkazů, a uvést, o které důkazy jde. Odvolací soud oproti tomu z obsahu spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 50 Cm 71/2002 zjistil, že „prvnímu žalovanému byl směnečný platební rozkaz doručen dne 22. 11. 2002,“ že na jeho písemném vyhotovení soud vyznačil právní moc dnem 10. 12. 2002, přičemž dále poznamenal, že „Městský soud v Praze … učinil závěr, že citovaný směnečný platební rozkaz nebyl 1. žalovanému J. T. doručen.“
Rozhodnutí, z nějž není zřejmé, jak soud dospěl ke skutkovým závěrům, je nepřezkoumatelné.
Přítomnost tzv. „jiné“ vady podle ustanovení §242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř., pro kterou napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemůže být posouzeno jako správné, je důvodem jeho zrušení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první o.s.ř.).
V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.), případně se o náhradě nákladů rozhodne ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. června 2006
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu