ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.27.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 27/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné G. R., k.s., zastoupené advokátem, proti povinné V. V., zastoupené advokátem, pro 15.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 1 Nc 1450/2004, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 5. 2005, č.j. 6 Co 711/2005-41, takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 5. 2005, č.j. 6 Co 711/2005-41, a usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 25. 10. 2004, č.j. 1 Nc 1450/2004-13, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze dne 25. 10. 2004, č.j. 1 Nc 1450/2004-13 (jímž okresní soud nařídil podle směnečných platebních rozkazů Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 4. 1996, č.j. Sm 47/96-9, č.j. Sm 48/96-9, č.j. Sm 49/96-9, č.j. Sm 50/96-9, č.j. Sm 51/96-9, a ze dne 11. 6. 1996, č.j. Sm 98/96-9, exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. M. D., soudního exekutora), tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl. Dospěl k závěru, že nebyl prokázán přechod práv z exekučních titulů na oprávněnou; jestliže společnost CZ R. a.s. nabyla vymáhané pohledávky od Č. o. b., a.s. až postupními smlouvami ze dne 5. 12. 2002, nemohla je smlouvou ze dne 15. 5. 2000 (ve znění dodatků ze dne 24. 5. 2000 a 29. 6. 2001) postoupit oprávněné.
V dovolání namítá oprávněná nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“). Pohledávku z úvěrové smlouvy postoupila I. a p. b., a.s. smlouvou ze dne 28. 12. 1999 společnosti CZ R. a.s., jež ji smlouvou ze dne 15. 5. 2000 postoupila oprávněné. Jelikož podpisy na těchto smlouvách nebyly úředně ověřeny, byly dne 5. 12. 2002 uzavřeny nové smlouvy o postoupení pohledávky mezi Č. o. b., a.s. a CZ R. a.s. a dne 22. 3. 2004 bylo sepsáno mezi CZ F. a.s. (nástupkyní CZ R. a.s.) a oprávněnou společné prohlášení; podpisy na těchto dokumentech již byly úředně ověřeny. Společné prohlášení pouze navazuje na smlouvy o postoupení pohledávky (jež splňují všechny zákonné náležitosti a jsou tedy platné a účinné) a bylo vyhotoveno proto, aby bylo vyhověno požadavkům §36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“). S existencí nových smluv o postoupení pohledávek a společného prohlášení se soud nijak nevypořádal. Navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Povinná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Protože dovolání proti napadenému rozhodnutí je podle §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. ve spojení s §238a odst. 1 písm. c/ a odst. 2 o.s.ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb. přípustné, Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. přezkoumal postup soudů v řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že toto řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.).
Je výrazem ustálené soudní praxe, že nesplní-li oprávněný svou procesní povinnost doložit (prokázat) způsobem uvedeným v ustanovení §256 o.s.ř. přechod práva nebo povinnosti, je soud povinen mu poskytnout potřebné poučení (§254 odst. 3 o.s.ř.) a vyzvat jej, aby svou procesní povinnost v tomto směru dodatečně splnil v přiměřené lhůtě, kterou mu současně určí. Teprve poté, co oprávněný ani v dodatečné lhůtě přechod práv nebo povinností neprokáže, rozhodne soud o zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1073/96, uveřejněné v Soudní judikatuře č. 2, ročník 1997 pod č. 13, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2379/98).
Této zásady odvolací soud zjevně nedbal a návrh na nařízení exekuce (z důvodu nedoložení přechodu vymáhaného nároku) zamítl, aniž oprávněnou o nedostatcích předložených listin poučil a dal jí možnost tyto nedostatky odstranit (např. doložením dalších listin). Za řádné poučení přitom nelze považovat výzvu, aby oprávněná zaslala soudu kopii smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 15. 5. 2000 (referát na č.l. 22), jež je navíc v rozporu s ustanovením §212a odst. 3 o.s.ř., neboť dovolatelka před soudem prvního stupně netvrdila ani nedokládala přechod vymáhaných pohledávek na základě této smlouvy (rozhodnou skutečností bylo podle jejího tvrzení prohlášení ze dne 22. 3. 2004) a ani povinná existenci této smlouvy v odvolání nenamítala.
Vada řízení spočívá rovněž v tom, že soudy obou stupňů o návrhu na nařízení exekuce věcně rozhodly, aniž se postaraly od odstranění jeho vad (§39 zákona č. 120/2001 Sb.). Podává-li návrh na nařízení exekuce osoba odlišná od té, v jejíž prospěch zní exekuční titul, je nezbytnou součástí návrhu vylíčení skutečností, na jejichž základě – podle přesvědčení oprávněného – došlo k převodu (přechodu) vymáhané pohledávky na oprávněného (srov. §79 odst. 1 o.s.ř.). Chybí-li v návrhu toto vylíčení nebo je-li neúplné, je soud povinen postarat se o odstranění tohoto nedostatku a teprve poté může o návrhu věcně rozhodnout.
V souzené věci se oprávněná domáhá exekuce na podkladě směnečných platebních rozkazů ukládajících povinnost k peněžitému plnění ve prospěch I. a p. b., a.s. V bodě II. návrhu na nařízení exekuce oprávněná uvádí, že vymáhané pohledávky byly Č. o. b., a.s. dne 5. 12. 2002 postoupeny na společnost CZ R. a.s., z níž přešly na oprávněnou na základě společného prohlášení ze dne 22. 3. 2004. V návrhu však chybí údaj o poměru kterékoli z těchto osob k osobě z exekučního titulu oprávněné – k I. a p. b., a.s. Jestliže soudy o návrhu věcně rozhodly, ačkoli byl takto neúplný a nebyl náležitě doplněn, zatížily tím řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (tato vada se následně projevila i tím, že soudy se otázkou, jakým způsobem pohledávka I. a p. b., a.s.přešla na jiný subjekt, opomněly zabývat).
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, a jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i jeho rozhodnutí a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soud odvolací i pro soud prvního stupně závazný (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodne podle výsledku dalšího řízení buď soud (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.) nebo soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. září 2006
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v.r.
předseda senátu