ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2727.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 2727/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. z. p. ČR, zastoupené advokátkou, proti povinnému L. M. – F., s.r.o., zastoupenému správcem podniku Ing. M. T., pro 2.570,- Kč, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. E 4919/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 19. 3. 2004, č.j. 40 Co 347/2004-19, ve znění opravného usnesení ze dne 7. 9. 2005, č.j. 40 Co 347/2004-36, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 18. 12. 2002, č.j. E 4919/2002-8, kterým okresní soud nařídil podle předloženého platebního výměru oprávněné ze dne 7. 9. 2001, č. 2140100737, výkon rozhodnutí. Odvolací soud dospěl k závěru, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny, zejména uzavřel, že podkladové rozhodnutí je vykonatelné (§251, §274 písm. g/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“). Za nedůvodnou považoval námitku, že osoba, která podala návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, není aktivně legitimována, postrádá právní subjektivitu a procesní způsobilost.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl dovoláním povinný a vytýká, že „v usnesení označený účastník – oprávněný – neodpovídá označení účastníka, který je právnickou osobou (blíže viz ust. §§1 a 2 odst. 3 zákona č. 551/1991 Sb.)…“. Namítal, že „jde o nedostatek aktivní legitimace na straně oprávněného, resp. způsobilosti být účastníkem exekučního řízení a procesní způsobilosti vůbec“. Zpochybnil dále oprávnění ředitele O. p. Š. jednat jménem VZP ČR, aniž je k tomu vybaven příslušnou plnou mocí. Dovozuje proto, že řízení před odvolacím soudem „má vady, jež měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.“ Mimo to odvolací soud označil povinného v napadeném usnesení nesprávně jako L. M.-T., s.r.o. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ se jedná zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit (a kterým je při přezkumu dovolací soud vázán, viz §242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci).
Povinný, byť v dovolání namítá nedostatek aktivní legitimace oprávněné, nedostatek její procesní způsobilosti a způsobilosti být účastnicí řízení, podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) brojí proti jejímu nesprávnému označení v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (z uvedeného důvodu pak nesprávně směšuje vady podání a nedostatek podmínek řízení). Uvedená argumentace – upozorňující na neúplnost či nesprávnost v označení oprávněné osoby – je podřaditelná důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; k takovým vadám, jakož i k tzv. zmatečnostním vadám však může dovolací soud přihlédnout jen za – zde nenaplněného – předpokladu, že shledá napadené rozhodnutí zásadně právně významným (srov. §242 odst. 3, větu druhou, o.s.ř.). Totéž platí o námitkách, že ředitel Okresní pojišťovny Š. nebyl oprávněn jednat jménem oprávněné a že povinný je v napadeném usnesení nesprávně označen.
Jestliže tedy dovolatel nenapadl právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž pouze tvrdil, že oprávněná se v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí označila v rozporu s požadavky zákona, ředitel okresní pojišťovny neměl oprávnění jejím jménem jednat a povinný je v napadeném usnesení nesprávně označen, je třeba dovolání jako nepřípustné odmítnout (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné v tomto stadiu řízení náklady nevznikly a povinný na jejich náhradu právo nemá).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. dubna 2006
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu