ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2735.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 2735/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Finančního úřadu v O, proti povinnému M. H., zastoupenému advokátem, pro 314.000,- Kč, zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 5 E 31/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 29. 7. 2005, č.j. 15 Co 417/2005-25, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 15. 4. 2005, č.j. 5 E 31/2005-6, kterým okresní soud nařídil podle rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 30. 10. 2001, č.j. 8/OL/8925/01/Va, a ze dne 3. 1. 2001, č.j. 8/OL/24/01/VA, výkon rozhodnutí. Odvolací soud dospěl k závěru, že exekuční tituly jsou vykonatelné, neboť rozhodnutí č.j. 8/OL/8925/01/Va bylo povinnému doručeno do vlastních rukou dne 5. 11. 2001 a rozhodnutí č.j. 8/OL/24/01/VA mu bylo doručeno uložením podle §24 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 71/1967 Sb.“). Všechny podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny; ustanovení o rozsahu a vhodnosti navrženého způsobu exekuce se při zřízení soudcovského zástavního práva k nemovitostem nepoužijí. Ostatní odvolací námitky směřují do správního řízení, a proto se k nim nelze vyjadřovat.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ a §238a odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – namítá povinný nesprávné právní posouzení věci. Opakuje svou námitku, že exekuční tituly nejsou pravomocné, neboť mu nebyly řádně doručeny; v případě náhradního doručení nebyl o uložení zásilky vyrozuměn, a proto nemohly nastat účinky uvedené v §24 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb.; vyznačení doložky právní moci na exekučních titulech na tom nic nemění. Předmětné lesní pozemky pronajal povinný ještě před rozhodnou dobou třetí osobě (nájemci), a proto porušení povinností stanovených lesním zákonem se mohla dopustit pouze tato osoba, nikoli povinný. O všech skutečnostech týkajících se užívání lesních pozemků povinný informoval orgány státní správy lesů; oznámil rovněž zahájení těžby a jím skutečně realizovanou těžbu zadal odborným těžařským firmám; nemůže nést odpovědnost za chování jiných osob, zejména jestliže prováděly těžbu dřeva v rozporu s nájemní smlouvou. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla okresnímu soudu vrácena k dalšímu řízení.
Oprávněný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 4. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel, aniž by však uvedl, v čem má spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, zpochybnil závěr, že k výkonu navržené exekuční tituly jsou vykonatelné. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném řízení šlo především o zjištění, že povinný rozhodnutí č.j. 8/OL/8925/01/Va, které mu bylo doručováno do vlastních rukou, převzal (a tuto okolnost potvrdil na doručence dne 5. 11. 2001), a že rozhodnutí č.j. 8/OL/24/01/VA bylo uloženo na poště a povinný byl o uložení vyrozuměn. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3, resp. §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. Za použití druhého z uvedených důvodů dovolatel vytýká, že odvolací soud nezjišťoval, zda mu byly exekuční tituly doručeny, a předložil vlastní skutkovou verzi, že rozhodnutí č.j. 8/OL/8925/01/Va nepřevzal a že o uložení rozhodnutí č.j. 8/OL/24/01/VA nebyl vyrozuměn.
I když dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučních titulů, učinil tak způsobem neregulérním; závěr o jejich vykonatelnosti založil na vlastních skutkových zjištěních odlišných od zjištění, k nimž dospěl soud odvolací. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nim patří i dovolatelem vytýkané pochybení odvolacího soudu při šetření okolností doručení exekučních titulů), stejně jako okolnost, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které podle obsahu spisu nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, však – jak již bylo uvedeno – způsobilými důvody dovolání přípustného jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (§238a odst. 2 o.s.ř.) být nemohou.
S námitkami, že povinný nemůže nést odpovědnost za jednání jiných osob, že zahájení těžby oznámil a jím skutečně realizovanou těžbu zadal odborným těžařským firmám, se odvolací soud vypořádal v souladu s ustálenou soudní praxí, neboť věcnou správnost exekučních titulů (jež je těmito námitkami zpochybněna) soud při nařízení výkonu rozhodnutí zkoumat nemůže (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).
Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. l a §146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněnému však ve stadiu dovolacího řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. ledna 2006
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu