ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2755.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 2755/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné E. P., spol. s r.o., proti povinnému J. Š., zastoupenému advokátem, pro 40.180,96 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69 Nc 6091/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 1. 2005, č.j. 20 Co 515/2004-15, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil krajský soud usnesení ze dne 27. 10. 2003, č.j. 69 Nc 6091/2003-4, jímž Městský soud v Brně podle svého platebního rozkazu ze dne 4. 4. 2000, sp. zn. 65 Ro 1192/2000, nařídil exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. M. D., soudního exekutora. Odvolací soud dospěl k závěru, že platební rozkaz je pravomocný a vykonatelný, neboť byl povinnému dne 5. 5. 2000 doručen do vlastních rukou a nebyl proti němu podán odpor. Totožnost osoby, vůči níž směřuje exekuční titul, s povinným vyplývá z identifikace žalovaného v nalézacím řízení, když v žalobě uvedené jméno a rodné číslo je totožné s týmiž údaji povinného v exekučním řízení. Je-li dána přesná identifikace subjektu, není rozhodující, jaká adresa je v exekučním titulu uvedena. Námitky vůči exekučnímu titulu měl povinný uplatnit v nalézacím řízení; v exekučním řízení k nim již nelze přihlédnout.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ a §238a odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – namítá povinný, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. a/, b/ o.s.ř.). Uvádí, že podpis na doručence exekučního titulu není jeho, k čemuž měl odvolací soud provést dokazování např. grafologickým posudkem. V knize došlé pošty Psychiatrické kliniky FN O. absentuje zápis o tom, že by do nemocnice byla v daném období doručována jakákoli pošta od Městského soudu v Brně. Vymáhaná pohledávka se zakládá na trestné činnosti neznámého pachatele, jenž na základě odcizených osobních dokladů uzavřel jménem povinného smlouvu o poskytování telekomunikačních služeb. V platebním rozkaze není povinný dostatečně identifikován; na tom nic nemění ani okolnost, že z nalézacího spisu lze zjistit rodné číslo povinného. Navrhl, aby napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněná navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné. Ztotožňuje se se závěrem odvolacího soudu, že platební rozkaz byl povinnému doručen do vlastních rukou; v knize došlé pošty Psychiatrické kliniky FN O. není zásilka uvedena proto, že byla v souladu se zákonem doručována přímo povinnému. Námitky ohledně zneužití průkazu totožnosti mohly být namítány pouze v nalézacím řízení; pouze na okraj oprávněná uvádí, že povinný – ač neslyšící – mohl mobilní telefon využít pro zasílání textových zpráv.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel, aniž však uvedl, v čem má spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, zpochybnil závěr, že k exekuci navržený platební rozkaz je vykonatelný. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném řízení šlo především o zjištění, že povinný platební rozkaz, který mu byl doručován do vlastních rukou, převzal (a tuto okolnost potvrdil na doručence dne 5. 5. 2000). Nesprávnost, případně neúplnost tohoto skutkového zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3, resp. §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. Za použití druhého z uvedených důvodů dovolatel vytýká, že soud prvního stupně ani soud odvolací dostatečně nezjišťovaly, zda mu byl platební rozkaz doručen, a předložil vlastní skutkovou verzi, že písemnost nepřevzal.
I když dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinil tak způsobem neregulérním; závěr o jeho nevykonatelnosti založil na vlastních skutkových zjištěných odlišných od zjištění, k nimž dospěl soud odvolací. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nim patří i dovolatelem vytýkané pochybení odvolacího soudu spočívající v nedostatečném šetření okolností doručení platebního rozkazu), stejně jako okolnost, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, však – jak již bylo uvedeno – způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (§238a odst. 2 o.s.ř.) být nemohou.
Ani při hodnocení, zda povinný je v exekučním titulu dostatečně označen, se odvolací soud neodchýlil od ustálené soudní praxe, jež dovodila, že vady v označení účastníků řízení v rozhodnutí, o jehož výkon jde, nejsou na újmu jeho vykonatelnosti, je-li možné z něj bez pochybnosti dovodit, komu bylo přiznáno právo nebo uložena povinnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2002 pod č. 25). Při posuzování této otázky lze přihlédnout i k údajům o žalovaném uvedeným v návrhu na vydání platebního rozkazu, neboť úzká souvztažnost mezi žalobou a platebním rozkazem vydaným ve zkráceném řízení (§172 odst. 1 o.s.ř.) takový postup umožňuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 1577/2001).
S námitkou, že smlouva s oprávněnou byla uzavřena jinou osobou na základě odcizených osobních dokladů, se odvolací soud vypořádal rovněž v souladu s ustálenou soudní praxí, neboť věcnou správnost exekučního titulu (jež je touto námitkou zpochybňována) soud v exekučním řízení nezkoumá (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).
Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. ledna 2006
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu