ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2762.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 2762/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a/ JUDr. M. P., advokáta, a b/ E., a. s.,, proti povinnému J. B., zastoupenému advokátem, pro částky 437.363,- Kč s příslušenstvím + 437.363,- Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 38 E 41/2003, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze z 18. 11. 2004, č.j. 64 Co 224/2004-62, takto:
I. Dovolaní se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením městský soud potvrdil usnesení z 30. 3. 2004, č.j. 38 E 41/2003-31, jímž obvodní soud nařídil výkon rozhodnutí; odvolací soud dospěl k závěru že jsou dány podmínky pro nařízení exekuce, jelikož zde je formálně i materiálně vykonatelný exekuční titul, a zejména že oprávnění náležitě prokázali přechod práv ve smyslu ustanovení §256 o.s.ř., jelikož „podpisy byly zákonem předepsaným způsobem ověřeny“, a že smlouva o postoupení pohledávek „dle ustálené judikatury splňuje požadavky uvedené v §256 odst. 2 o.s.ř.“. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 31. 7. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1319/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2003, pod poř. č. 165 odvolací soud vysvětlil, že „smlouvou o postoupení pohledávky lze doložit přechod práva podle §256 o.s.ř., i když je pohledávka identifikována jinak než odkazem na exekuční titul“; to, že se při nařízení výkonu neprovádí dokazování, zdůraznil odvolací soud, „neznamená, že soud nemůže při výkladu smlouvy přihlédnout i k jiným listinám“.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – aniž však uvádí, řešení které právní otázky přisuzuje zásadní právní význam – povinný namítá existenci dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 o.s.ř. Podle jeho názoru totiž skutková zjištění a závěry odvolacího soudu o platnosti postoupení pohledávky…a o existenci smlouvy o postoupení pohledávek z 11. 6. 2001, uzavřené konkurzní správkyní JUDr. B. S. jako dříve oprávněnou osobou s nyní oprávněnými „nemají podle obsahu spisu oporu v podstatné části provedených důkazů, ani ve spisu sp. zn. K 192/93 Městského soudu v Praze“. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o.s.ř. dovolatel spatřuje také v tom, že v připojeném konkurzním spise „není založeno originální podání závěrečné zprávy s datem vypracování dne 12. 6. 2001, kterou měla předložit konkurzní správkyně, jak se to uvádí v odůvodnění napadeného usnesení“. Zmenšená fotokopie formátu A5 návrhu závěrečné zprávy předložené konkurzní správkyní soudu dne 13. 6. 2001 je podle dovolatele zcela nedostatečná. Odvolací soud na základě takového dokladu „hodnotil provedený důkaz a stanovil obsah závěrečné zprávy v rozporu s ustanovením §129 o.s.ř. Nehodnotil fakta a skutečnost, že tato kopie závěrečné zprávy konkurzní správkyně neodpovídá obvyklému provedení a neumožňuje posouzení v souladu se zákonem…Závěr odvolacího soudu o řádném schválení závěrečné zprávy konkurzní správkyně z 12. 6. 2001 konkurzním soudem nemá oporu podle obsahu spisu v podstatné části v provedeném dokazování. Výrok konkurzního soudu o schválení závěrečné zprávy dne 12. 9. 2001 tak není možno ve vztahu k pohledávce za povinným dostatečně a konkrétně vyložit.“ Povinný dále namítá, že „odvolací soud ve svém rozhodnutí nevzal v úvahu, že smlouva o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2001 fakticky zanikla dnem 16. 6. 2001 v důsledku nezaplacení smluvené úhrady 80 000,- Kč oprávněnými na účet konkurzní správkyně…“. Konečně pak uzavírá, že „doplnění dokazování provedené ve věci spisem městského soudu sp. zn. K 192/93 nemá v podstatné části oporu ve spisech a právní závěr odvolacího soudu o schválení konečné zprávy konkurzním soudem dne 12. 9. 2001 není v souladu s o.s.ř. řádně doložen a je věcně nepřezkoumatelný.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb., dále též jen „o.s.ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř., je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Takový dovolací důvod však uplatněn nebyl. Povinný totiž – posuzováno nejen podle jeho odkazu na zákonné ustanovení a na text zákona, ale i podle samotného obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) – opakovaně (a to jak ohledně smlouvy o postoupení pohledávek /posuzované soudy obou stupňů z hlediska ustanovení §256 o.s.ř./, tak ohledně závěrečné zprávy podané konkurzní správkyní) uplatňuje dovolací důvod jiný, a to podle §241a odst. 3 o.s.ř., podle něhož lze dovolání podat také proto, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Takovýto důvod je však (srov. dikci první věty ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., kde se říká, že tento dovolací důvod lze uplatnit jen, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ a b/ o.s.ř.) k založení přípustnosti podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. důvodem nezpůsobilým.
Protože, jak plyne z výše uvedeného, k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí dospět nelze, Nejvyšší soud – aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) – dovolání podle ustanovení §243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, oprávněným, jež by jinak měli podle §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady podle obsahu spisu nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že právo na náhradu nákladů tohoto řízení žádný z účastníků nemá.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2006
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu