ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2793.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 2793/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné A., spol. s r. o., zastoupené advokátem, proti povinnému D. V., zastoupenému advokátem, pro 6.908,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 12 ENc 3277/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2005, č.j. 26 Co 629/2004-40, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 23. 3. 2004, č.j. 12 ENc 3277/2004-27, Okresní soud v Kroměříži nařídil podle platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 5. 5. 1994, sp. zn. 4 Ro 2403/93, k vymožení pohledávky 6.908,- Kč a pro náklady předcházejícího řízení (2.484,- Kč) na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil Mgr. R. V., soudního exekutora.
V odvolání povinný zpochybnil převod vymáhaného práva na oprávněnou tvrzením, že „usnesením OS Kroměříž, č.j. 2 E 183/95-88, byl zamítnut převod pohledávky P. P., s. p. v likvidaci, na P., s. p. v likvidaci,“ takže „P. neměl prodávat pohledávku“ oprávněné.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 1. 2005, č.j. 26 Co 629/2004-40, rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu ustanovení §44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), měl odvolací soud za splněny, zejména uzavřel, že oprávněná je věcně legitimována; způsobem stanoveným v §36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. totiž prokázala, že na ni přešlo právo z exekučního titulu. K námitce odvolatele uvedl, že usnesením ze dne 16. 10. 2002, č.j. 2 E 183/95-88, Okresní soud v Kroměříži otázku, zda došlo k převodu pohledávky z P. P., státního podniku v likvidaci, na P., státní podnik v likvidaci, neřešil.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž s odkazem na ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), namítl obsahovou nevykonatelnost exekučního titulu (není zřejmé, zda osoba, jíž platební rozkaz přiznává právo, je státní podnik nebo jeho odštěpný závod, stejně tak není patrné, zda povinným je fyzická osoba nebo „obchodní a výrobní org. G.,“… tedy právnická osoba bez bližšího určení; neurčité je i vymezení platební povinnosti co do jistiny a příslušenství), nedostatek věcné legitimace oprávněné (smlouva o převodu práva hospodaření, kterou 22. 6. 2000 uzavřely P. B., státní podnik v likvidaci, a P. P., státní podnik v likvidaci, je neplatná, neboť za postupitele a postupníka jednala tatáž fyzická osoba /likvidátor/) a promlčení vymáhané pohledávky (nárok se promlčel uplynutím čtyřleté lhůty od „splatnosti fakturace“). Nesprávnost rozhodnutí spatřuje i v tom, že nebylo aplikováno ustanovení §374 obchodního zákoníku o vyloučení odpovědnosti. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávněná ve vyjádření navrhla, aby dovolací soud dovolání, které je založeno na skutečnostech neuplatněných v řízení před soudy nižších stupňů, odmítl.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II., bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, §130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž byla nařízena exekuce, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
I když dovolatel zpochybnil (právní) závěry odvolacího soudu týkající se vykonatelnosti exekučního titulu a věcné legitimace oprávněné k tomu určeným důvodem (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), učinil tak výlučně skutkovými výhradami, které vnesl do řízení až prostřednictvím mimořádného opravného prostředku (v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně předneseny nejsou a odvolací soud je k dispozici neměl). K uvedeným skutkovým námitkám, o nichž obecně platí, že nemohou být relevantním hlediskem pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu, dovolací soud nepřihlížel (srov. §241a odst. 4 o.s.ř.), takže i právní závěry, které z nich dovolatel dovozuje, jsou pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenné.
Nad rámec výše uvedeného se připomíná, že promlčením se soud nezabývá při nařízení exekuce, nýbrž teprve v řízení o jejím zastavení (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981, Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981, pod poř. č. 21, str. 187/525), a že přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí v exekučním řízení nelze (obsahem rozhodnutí, jehož výkon je navržen, je totiž exekuční soud vázán a je povinen z něj vycházet i při rozhodování o nařízení exekuce).
Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. září 2006
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu