ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2818.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 2818/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné M. K., zastoupené advokátem, proti povinné České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, zastoupené advokátem, pro 821,- Kč s příslušenstvím, přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. E 3942/2000, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11. 5. 2004, č.j. 29 Co 172/2004-44, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze dne 14. 11. 2001, č.j. E 3942/2000-23 (jímž okresní soud nařídil podle svého rozsudku ze dne 21. 6. 1999, č.j. 15 C 1161/98-29, ve spojení s rozsudkem krajského soudu ze dne 17. 2. 2000, č.j. 30 Co 685/99-56, výkon rozhodnutí k vymožení částky 821,- Kč a nákladů výkonu rozhodnutí), tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí k vymožení nákladů výkonu rozhodnutí ve výši 2.800,- Kč zamítl.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proti napadenému usnesení proto, že rozhodnutí o nákladech řízení (a tedy ani usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí v části, v níž se výkon rozhodnutí nařizuje k vymožení nákladů výkonu rozhodnutí) nejsou mezi tam vyjmenovanými usneseními uvedena. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť případům zde vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, jímž však uvedený výrok není (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003 pod č. 4).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť oprávněná na jejich náhradu právo nemá a povinné náklady v této fázi řízení (podle obsahu spisu) nevznikly; za náklady potřebné k účelnému bránění práva (§142 odst. 1 o.s.ř.) nelze považovat náklady spojené s vyjádřením k dovolání, jež svým obsahem k výsledku dovolacího řízení nevedlo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. srpna 2006
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v.r.
předsedkyně senátu