ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2882.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 2882/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné Č. o. b., a.s., proti povinnému J. H., zastoupeného advokátem, pro 485.896,69 Kč, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 ENc 668/2003, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. prosince 2004, č. j. 56 Co 557/2004-205, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.prosince 2004, č.j. 56 Co 557/2004-205, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh oprávněné na nařízení exekuce na majetek povinného zamítl. Odvolací soud je toho názoru, že se oprávněné předloženými listinami nepodařilo prokázat přechod či převod práva z exekučním titulem označené oprávněné na svou osobu. Podle exekučního titulu je oprávněnou osobou k vymáhání titulem přiznaného práva Z. b., a.s., přičemž - dle tvrzení oprávněné a doložených listin – mělo být toto právo následně převedeno na B. H., a.s., následně na I., a.s. a nakonec na oprávněnou samotnou. Za situace, kdy exekučním titulem označený věřitel – Z. b., a.s. - převedla smlouvou o prodeji části podniku na B. H., a.s. pohledávku toliko vůči „H. B.,“ přičemž z dalších identifikačních údajů uvedených v dodatku ke smlouvě o prodeji části podniku není zřejmé, že by šlo o pohledávku totožnou s vymáhanou pohledávkou, nemohlo ani platně dojít k převodu práva předpokládaném ustanovením §36 odst. 3 a 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „exekuční řád“). Pokud tedy z této prvotní smlouvy neplyne převod práva přiznaného vykonatelným titulem z označeného věřitele na třetí osobu, pak nemohlo ani platně dojít k jeho převodu na další nabyvatele a ve svém důsledku ani na oprávněnou samotnou.
Oprávněná ve včasném dovolání namítla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „o.s.ř.“)]. Ze smlouvy o prodeji části podniku uzavřené mezi Z. B., a.s., a B. H., a.s., dne 1. dubna 1996 se podává, že je (článek I.) „předmětem této smlouvy prodej pobočky B., jako samostatné části podniku prodávajícího…“, přičemž (článek II.) „na kupujícího přecházejí všechna práva a závazky z bankovních obchodů, na které se prodej vztahuje“ a „seznam aktiv zahrnující pohledávky z poskytnutých úvěrů tvoří přílohu č. 1 této smlouvy,“ kterou je třeba dle názoru oprávněné považovat za účetní výpis všech převáděných pohledávek. Dle názoru oprávněné zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „obchodní zákoník“), nevyžaduje, aby veškerá převáděná práva a závazky byly ve smlouvě přesně vymezeny. Uvedenou smlouvou převáděná bankovní pobočka představovala samostatnou organizační složku, která poskytla a evidovala pohledávku, na jejímž podkladě byl vydán exekuční titul. Oprávněná je proto toho názoru, že náležitá identifikace pohledávky (povinného subjektu) je irelevantní a nadbytečná, přičemž slouží pouze k „hrubé“ orientaci smluvních stran. Případná neexistence této přílohy by pak neznamenala neplatnost smlouvy o prodeji části podniku a v takové situaci by se ani soud při svých závěrech nemohl opírat o informace v této příloze uvedené. Oprávněná je proto toho právního názoru, že právo plynoucí z exekučního titulu přešlo na právního nástupce, a to na základě výše uvedené smlouvy o prodeji části podniku a ve svém důsledku také i na ni samotnou.
Povinný ve svém vyjádření uvedl, že považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné, přičemž navrhl, aby dovolací soud dovolání oprávněné v souladu s ustanovením §243b odst. 2 o.s.ř. zamítl.
Podle článku II. bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, platí, že dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Pro danou věc to znamená, že dovolání Nejvyšší soud projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1. dubna 2005.
Dovolání je přípustné (§236 odst. 1 o.s.ř.), jelikož směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (§237 odst. 1 písm. a/, §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř.; exekuce - §130 exekučního řádu).
Při přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu je dovolací soud vázán důvody (včetně jejich konkrétního vymezení), které byly dovoláním uplatněny; je-li dovolání přípustné - jako v projednávaném případě - přihlédne dovolací soud z úřední povinnosti též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o.s.ř.).
Z hlediska v dovolání uvedených důvodů je předmětem dovolacího přezkumu posouzení závěru odvolacího soudu o neprokázání převodu vymáhaného práva (pohledávky) z exekučním titulem označeného věřitele na postupníka.
Podle ustanovení §36 odst. 3 a 4 exekučního řádu lze proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, provést exekuci, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo přešlo či bylo převedeno právo z exekučního titulu; přechod povinnosti nebo přechod či převod práva lze prokázat jen listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu.
Podle ustanovení §477 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku na kupujícího z titulu uzavřené smlouvy o prodeji podniku přecházejí všechna práva a závazky, na které se prodej vztahuje; přechod pohledávek se jinak řídí ustanoveními o postoupení pohledávek. Podle ustanovení §487 obchodního zákoníku ustanovení §§477 až 486 platí i pro smlouvy, jimiž se prodává část podniku tvořící samostatnou organizační jednotku.
Z dovolacímu soudu předloženého spisového materiálu se podává, že vykonávaným exekučním titulem je směnečný platební rozkaz Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 9. února 1996, č. j. 2 Sm 8/96-20, kterým bylo navrhovateli – Z. b., a.s. vůči předchůdkyni povinného – M. H., přiznáno právo na zaplacení částky 610.818,85 Kč s 6 % úrokem od 2.12.1995 do zaplacení, spolu s náklady soudního řízení (č. l. 16 spisu). Na základě výzvy soudu prvního stupně doložila oprávněná (vedle dalšího) taktéž Smlouvu o prodeji části podniku tvořící organizačně a funkčně vymezený celek ze dne 1. dubna 1996, spolu s přílohou č. 1, kterou byla Z. b., a.s., prodána B. H., a.s., její pobočka B., jakožto samostatná část podniku prodávajícího (dále také jen „smlouva o prodeji části podniku“; č. l. 73-89 spisu), dále smlouvu o prodeji části podniku ze dne 31. prosince 1998 uzavřenou mezi B. H., a.s. jakožto prodávajícím a I., a.s., jakožto kupujícím (č. l. 90-117 spisu), a dále smlouvu o prodeji podniku ze dne 19. června 2000, uzavřenou mezi I., a.s., jakožto prodávajícím a oprávněnou, jakožto kupujícím (č. l. 118-131 spisu).
Ze smlouvy o prodeji části podniku (článek I., bod. 3) se dále podává, že „prodávající touto smlouvou převádí vlastnické právo ke všem věcem, jiná práva, závazky a majetkové hodnoty v účetním stavu ke dni podpisu této smlouvy, které slouží k provozování Z. b., a.s., pobočky B., jejichž seznam je uveden v přílohách k této smlouvě, které tvoří její nedílnou součást.“ Ze smlouvy o prodeji části podniku (článek II., bod 1 a 4) dále plyne, že „touto smlouvou na kupujícího přecházejí všechna práva a závazky z bankovních obchodů, na které se prodej vztahuje,“ přičemž „seznam aktiv zahrnující pohledávky z poskytnutých úvěrů je přílohou č. 1 této smlouvy.“ V této příloze (č. l. 84) jsou specifikovány čtyři převáděné pohledávky vůči subjektu „H. B.“, vedené pod účty končící na součíslí „84632-864“ (nečitelná fotokopie), a to znějící na částku 320.000,- Kč, poskytnutou dne 30.9.1993, splatnou dne 30.9.1993, dále částku 51.405,07 Kč, poskytnutou dne 31.12.1992, bez uvedení data splatnosti, dále částku ve výši 145.103,68 Kč, poskytnutou dne 31.12.1992, bez uvedení data splatnosti a nakonec částku ve výši 1.232,90 Kč (saldo 1.327,90 Kč), poskytnutou dne 31.12.1992, taktéž bez uvedení data splatnosti.
Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 31. července 2003, sp. zn. 20 Cdo 1319/2002, publikovaném v časopise Soudní judikatura č. 9/2003, pod poř. č. 165, zdůraznil, že smlouvu o postoupení pohledávky podle §524 a násl. obč. zák. nelze - bez dalšího - vyloučit ze způsobilosti doložit přechod práva jen proto, že neidentifikuje pohledávku odkazem na vykonávaný titul, neboť tak lze učinit i uvedením právní skutečnosti, na níž je založena, výší, splatností, případně i jinými skutečnostmi; vždy však tak, aby nebyla zaměnitelná s jinou pohledávkou postupitele za týmž povinným. O náležité určení pohledávky by nešlo v případě, kdy ani na základě výkladových pravidel podle §35 odst. 2 obč. zák. by nebylo možné dospět k spolehlivému závěru, která pohledávka měla být postoupena, přičemž potřebné závěry činí soud při nařízení výkonu rozhodnutí zásadně ze samotné smlouvy o postoupení pohledávky (z listiny, v níž je obsažena); zápověď při nařízení výkonu dokazovat však neznamená, že soud nemůže (při jejím výkladu) přihlédnout k listinám jiným, jež oprávněný rovněž předložil, nebo které jsou soudu z úřední činnosti k dispozici. Uvedené závěry jsou plně použitelné i v této věci.
S ohledem na způsob specifikace pohledávky, která je převáděna uvedenou smlouvou o převodu podniku, se dovolací soud ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, podle kterého nelze na základě takovéto konkretizace - a to ani za pomocí výkladových pravidel výše uvedených - určit identitu pohledávek (ať již individuálně, nebo kumulativně) s pohledávkou podle vykonávaného exekučního titulu. Pokud tedy není možné dovodit převod práva přiznaného vykonatelným titulem původnímu věřiteli na postupníka, nelze taktéž dovozovat postupovaní tohoto práva na další nabyvatele, a tedy ani na oprávněnou samotnou, a to již se zohledněním všeobecně akceptované právní zásady nemo plus iuris ad alium transferre potest quam ipse habet.
Nelze se také ztotožnit se závěrem dovolatelky, podle které je v příloze č. 1 smlouvy o prodeji podniku specifikace převáděné pohledávky irelevantní a nadbytečná, sloužící toliko k „hrubé“ orientaci smluvních stran. Předmětem smlouvy o prodeji podniku je totiž podnik jako soubor hmotných (výrobní zařízení, pozemky a budovy, zásoby hotových výrobků, atd.), osobních (zaměstnanci podniku) a nehmotných (práva a závazky) složek podnikání, které tvoří jeden funkční celek. K podniku náležejí věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit (srov. §5 obchodního zákoníku). Předmětem smlouvy však nemusí být vždy podnik jako celek, ale lze převést také jeho část, pokud má povahu samostatné organizační složky, kterou se rozumí ucelená samostatně hospodařící část podniku, která vyvíjí v rámci podniku relativně samostatnou činnost, jíž se podílí na činnosti podniku samotného. Takováto část podniku má vyčleněny určité prostředky (budovy, stroje, nářadí apod.) a prostory k provozování této činnosti. Podobně jako podnik i část podniku představuje určitý soubor hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání (věcí, práv a jiných majetkových hodnot). Pro smlouvu o prodeji části podniku přitom platí stejný právní režim jako pro smlouvu o prodeji podniku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. dubna 2004, sp. zn. 32 Odo 557/2003, publikované v časopise Soudní judikatura č. 4/2004, pod poř. č. 77). Z výše uvedené charakteristiky samostatné organizační složky jako předmětu smlouvy o prodeji části podniku proto nelze dovozovat, že by na základě smlouvy o převodu části podniku - v tomto případě pobočky bankovního ústavu - z hlediska způsobilosti části podniku být samostatnou organizační složkou schopnou prodeje plynula nezbytnost převézt portfolio touto pobočkou uzavíraných úvěrových smluv, neboť nepřevedením tohoto smluvního instrumentu nepozbývá převáděná část bankovní pobočky charakter funkčního celku a ani tento podstatný znak nepodmiňuje. To samozřejmě nevylučuje, aby byly na základě takovéto smlouvy taktéž převedeny pohledávky plynoucí z úvěrových smluv, jež byly (nejen) touto bankovní pobočkou uzavřeny; musí se tak však stát výslovným ujednáním, spolu s náležitou precizací postupované pohledávky. Ze stejného důvodu je proto také nutno odmítnout argument dovolatelky poukazující na obsahově-formální charakteristiku směnky vlastní (místa splatnosti u této pobočky a dále faktickou držbu převáděnou pobočkou), jež byla podkladem pro vydání exekučního titulu.
Vzhledem k výše uvedenému lze proto uzavřít, že se dovolatelce prostřednictvím uplatněného důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo.
Rozhodnutí odvolacího soudu však přesto správné není.
Dovolací soud ve smyslu §242 odst. 3 o.s.ř. nemůže přehlížet, že usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.prosince 2004, č.j. 56 Co 558/2004-198, jímž odvolací soud v této věci změnil usnesení soudu I.stupně tak, že nepřipustil, aby na místo oprávněné Č., a.s., do řízení vstoupil C., LTD, Anglie bylo k dovolání oprávněné usnesením Nejvyššího soudu, sp.zn. 20 Cdo 2864/2005, zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu postupu. V řízení tak vyvstal projev vady, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; před konečným rozhodnutím ve věci je třeba postavit otázku účastenství na straně oprávněné vyvolanou návrhem dle §107a o.s.ř. najisto.
Dovolacímu soudu proto nezbývá, než postupovat dle §243b odst. 2 a 3 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14.března 2006
JUDr. František I š t v á n e k , v.r.
předseda senátu