ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2895.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 2895/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města H., proti povinnému Š. V., zastoupenému advokátkou, pro vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 12 E 107/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 7. 2005, č.j. 26 Co 88/2005-36, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil krajský soud usnesení ze dne 15. 12. 2004, č.j. 12 E 107/2004-16, jímž okresní soud nařídil podle svého rozsudku ze dne 3. 1. 2000, č.j. 12 C 142/99-55, ve spojení s rozsudkem krajského soudu ze dne 30. 1. 2001, č.j. 47 Co 273/2000-72, a s usnesením téhož soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. 47 Co 273/2000, výkon rozhodnutí vyklizením. Odvolací soud dospěl k závěru, že nabízené náhradní ubytování umožňuje uspokojování základních potřeb povinného na úrovni respektující jeho lidskou důstojnost. Národnost jiných osob bydlících v ubytovně nelze zkoumat. Tvrzení povinného o rušení nočního klidu nebylo prokázáno; z pouhé skutečnosti, že zavírací doba restaurace v přízemí domu je ve 23 hodin, na hlučnost prostředí usuzovat nelze. Dcera povinného se již dříve odstěhovala s matkou do jiného bytu, a proto vhodnost nabízené náhrady ve vztahu k ní nebylo nutno zkoumat. Rozhodl-li soud prvního stupně bez slyšení povinného, postupoval v souladu s §253 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – namítá povinný, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 2 písm. b/, odst. 3 o.s.ř.). Je přesvědčen, že soud ke zjištění skutkového stavu neprovedl i jiné než navrhované důkazy (§343 odst. 3 o.s.ř.), když náhradní ubytování považoval za zajištěné, aniž zkoumal, zda smlouva o ubytování byla v jeho prospěch uzavřena a jaké náklady by mu s bytovou náhradou vznikly. Ve smlouvě předložené povinnému dne 20. 9. 2005 není řešena délka bydlení, a proto není pravdivé tvrzení oprávněného, že ubytování bude zajištěno na dobu neurčitou; soud se s tímto tvrzením spokojil, aniž je předloženou smlouvou ověřil. Smlouva navíc neřeší výpovědní dobu a nemá vůbec charakter nájemní smlouvy. Soud neposuzoval ubytování z hlediska přiměřenosti nákladů a nezajímal se ani o sociální a majetkové poměry povinného; přitom náklady na ubytování by značně převýšily finanční možnosti povinného a vedly by k jeho vystěhování. Námitka povinného ohledně nevhodnosti zajištěné bytové náhrady pro jeho dceru nebyla neoprávněná, neboť její matka dne 17. 8. 2005 zemřela a dceru dostal do péče dovolatel. Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005, neboť – jak se podává z odůvodnění napadeného usnesení – odvolací řízení bylo provedeno podle procesních předpisů účinných do tohoto dne (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu zřetelně nepřednesl, a ani hodnocením námitek vznesených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek rozhodných pro nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením (vykonatelnost exekučního titulu a zajištění náhradního ubytování) uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Námitkou, že odvolací soud neprovedl i jiné důkazy ke zjištění skutkového stavu, než které byly účastníky navrhovány, zejména že nezjišťoval, zda smlouva o ubytování byla již ve prospěch povinného uzavřena, a neprověřil pravdivost tvrzení oprávněného, že náhradní ubytování bude zajištěno na dobu neurčitou, uplatňuje dovolatel dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a který – jak již bylo uvedeno – způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (§238a odst. 2 o.s.ř.) být nemůže. Totéž platí o dovolatelem ohlášeném dovolacím důvodu podle §241a odst. 3 o.s.ř. Pro úplnost dovolací soud dodává, že případné nezajištění exekučním titulem stanovené bytové náhrady zjištěné po nařízení výkonu rozhodnutí nebo při jeho provádění vede k jeho zastavení (§344 odst. 3 o.s.ř.).
Námitkami týkajícími se smlouvy ze dne 20. 9. 2005 se v dovolacím řízení nelze zabývat, neboť tato smlouva byla sepsána až po rozhodnutí odvolacího soudu, a proto její případné vady v dovolání nelze uplatnit (§241a odst. 4 o.s.ř.); odvolací soud ostatně ve svém rozhodnutí nevycházel z této smlouvy, nýbrž ze smlouvy ze dne 25. 10. 2004. Totéž platí o námitce, že dcera dovolatele byla po smrti její matky (17. 8. 2005) svěřena do péče dovolateli. Nelze přihlížet ani k námitce nepřiměřené nákladnosti nabízeného náhradního ubytování, neboť i tato námitka byla v rozporu s §241a odst. 4 o.s.ř. vznesena až v dovolání.
Protože dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b, odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, větu první, §224 odst. 1 a 146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněnému v tomto stadiu řízení náklady nevznikly a povinný na ně nemá právo).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. dubna 2006
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu