ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2916.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 2916/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky – Okresního soudu v Třebíči, Bráfova 502, proti povinnému L. O., zastoupenému advokátkou, prodejem movitých věcí pro částku 3 000,- Kč s příslušenstvím, o návrhu na odklad provedení výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. E 620/2001, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně z 30. 11. 2004, č. j. 12 Co 432/2004-37, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze 7. 4. 2004, č.j. E 620/2001-24, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na odklad provedení výkonu rozhodnutí (§266 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů – dále též jen „o.s.ř.“).
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Podle §239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o zamítnutí návrhu na odklad výkonu rozhodnutí v jeho taxativním výčtu uvedeno není.
Protože nejde o usnesení o obnově řízení ani po povolení obnovy, není dovolání přípustné ani podle §238 o.s.ř.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř., upravujícího přípustnost (kromě konkursních a zmatečnostních) v exekučních věcech, jelikož napadeným usnesením nebylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (písm. c/) ani o jeho zastavení (písm. d/), nýbrž o zamítnutí návrhu na odklad provedení výkonu rozhodnutí, na nějž se však žádný z případů upravených v taxativním výčtu tohoto ustanovení nevztahuje (o příklep /písm. e/, rozvrh /písm. f/ ani o povinnosti vydražitele /písm. g/ nejde zcela zjevně).
Přípustnost dovolání nevyplývá ani z §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., jelikož toto ustanovení ji nezakládá – samo o sobě – pro kterákoli rozhodnutí v exekučních věcech, ale jen (§238a odst. 2 o.s.ř.) pro případy uvedené právě ve speciálním ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř., v jejichž výčtu však (viz výše) rozhodnutí o zamítnutí návrhu na odklad provedení výkonu rozhodnutí není (k tomu, jakož i k závěru, že okolnost, zda jde o rozhodnutí ve věci samé, jak to vyžaduje ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., či nikoli, je nevýznamná, srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2004 pod poř. č. 233).
Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), aniž povinného vyzýval k odstranění nedostatku povinného zastoupení advokátem (§241b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř.) dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měla právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. ledna 2006
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu