ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2939.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 2939/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Bytového družstva V., družstva, zastoupeného advokátem, proti povinné E. N., zastoupené advokátem, vyklizením bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 35 E 1697/2000, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2005, č.j. 14 Co 232/2005 – 84, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Povinná je povinna zaplatit oprávněnému na nákladech dovolacího řízení 700,-Kč k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 7. 4. 2005, č.j. 35 E 1697/2000-77, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí nařízeného usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 11. 2001, č.j. 35 E 1697/2000-15, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2002, č.j. 21 Co 165/2001-31, podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 7. 2000, č.j. 23 C 306/98-26. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že podmínky pro zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), dány nejsou. Povinná nesplnila povinnost vyklidit byt, jak jí bylo uloženo exekučním titulem, a nedošlo ani k jiné právní skutečnosti, jež by měla za následek zánik přiznaného práva.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná včas podaným dovoláním. V něm ohlásila všechny tři dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3) o.s.ř. Nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) spatřovala v tom, že rozhodnutí soudu, které je podkladem pro výkon rozhodnutí, není věcně správné. V řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu měl být spolu s povinnou žalován i její manžel, bez něhož povinná nebyla pasivně legitimována. Protože exekuční titul proti manželu povinné nebyl vydán, svědčí manželu povinné nájemní poměr a povinné jako jeho manželce se obnovilo k předmětnému bytu nájemní právo. Vadu řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.) spatřovala v tom, že jí byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Okolnost, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o.s.ř.), spatřovala v tom, že soudy obou stupňů neprováděly o zániku nájemního práva jejího manžela žádné dokazování. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněný navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. d/ o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. je vyloučeno (dřívějším usnesením soudu prvního stupně, které předcházelo zrušujícímu rozhodnutí odvolacího soudu, bylo rozhodnuto jen o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 ve spojení s §238a odst. 2 o. s. ř.).
Rozhodnutí, které ukládá povinnost k vyklizení bytu pouze jednomu ze společných nájemců (manželů), není zásadně materiálně vykonatelné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2003, sp. zn. 20 Cdo 994/2002, uveřejněné v časopisu Soudní judikatura pod poř. č. 96, sešit 6, ročník 2003). Byl-li výkon rozhodnutí přesto nařízen, jde o důvod k zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. O tom, že však v dané věci tento důvod zastavení výkonu rozhodnutí nebyl prokázán, rozhodl soud prvního stupně již usnesením ze dne 22. 7. 2004, č.j. 35 E 1697/2000-66, a odvolací soud jeho rozhodnutí usnesením ze dne 30. 11. 2004, č.j. 18 Co 527/2004-75, potvrdil. Povinná proti jeho rozhodnutí nepodala dovolání.
Pro naplnění důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. g) o.s.ř. by povinná musela nabídnout jiné skutečnosti odůvodňující závěr, že došlo k zániku přiznaného práva. Žádné jiné právně relevantní skutečnosti však povinná netvrdila. Neprokázala tedy, že by byl tento důvod naplněn. V důsledku toho ani nemohla nastolit otázku zásadního právního významu pro dovolací řízení.
Takovou zásadní právní otázkou nemohou být výhrady, jimiž povinná zpochybňuje věcnou správnost podkladového rozhodnutí. Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích vysvětlil, že soud ve výkonu rozhodnutí (exekuci) není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí (včetně postupu orgánu) vydaných v nalézacím řízení. Obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).
Tvrzené vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, stejně jako případné vady uvedené v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnosti), přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (vyjma případu - o který zde nejde - kdy by samotná vada, pokud by jí řízení trpělo, splňovala podmínku zásadního právního významu), založit nemohou, neboť dovolací soud je zohlední jen, je–li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), což v daném případě nenastalo.
Stejně tak i tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, je způsobilým dovolacím důvodem jen, je-li dovolání přípustné, což v daném případě není naplněno (srov. §241a odst. 3 o.s.ř.).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Oprávněnému přísluší náhrada nákladů dovolacího řízení spočívající v nákladech advokátního zastoupení (jedná-li se o výkon rozhodnutí vyklizením nemovitosti) v částce 625,- Kč představující 50 % sazbu odměny za jeden úkon právní služby - vyjádření k dovolání (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §12 odst. 1 písm. b/, §14 odst. 1, §15 vyhlášky č. 484/2000 Sb.) - sníženou o 50% podle §18 odst. 1 vyhlášky, a v částce 75,- Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje i na tyto náklady (§270 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2006
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu