ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2968.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 2968/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné zdravotní pojišťovny České republiky, proti povinné J.. s.r.o. v likvidaci, prodejem podniku, pro pohledávku 142.084,- Kč, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 18 E 8605/2004, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. července 2005, č. j. 21 Co 305/2005-38, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud napadeným rozhodnutím změnil (ve výroku II. - IV.) usnesení soudu prvního stupně tak, že správci podniku přiznal odměnu ve výši 3.000,- Kč, spolu s 19 % daní z přidané hodnoty ve výši 570,- Kč a náhradu hotových výdajů v částce 66,- Kč, přičemž jejich úhradou společně a nerozdílně zavázal oprávněnou a povinnou.
Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, jímž brojí proti právním závěrům odvolacího soudu vedoucím ke změně rozhodnutí soudu prvního stupně. Namítá taktéž existenci vady řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Přípustnost dovolání oprávněná dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 písm d/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „o.s.ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 o.s.ř. není dána již proto, že rozhodnutím odvolacího soudu nebylo změněno usnesení v té části, kterým by soud prvního stupně rozhodl ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod č. 61/1998 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání není přípustné ani podle §238 a §238a o.s.ř., neboť dovolacímu přezkumu nebylo podrobeno rozhodnutí (jeho část) ve věcech zde vyjmenovaných, a z §239 odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. rovněž nevyplývá, protože nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené.
Protože dovolání - navzdory očekávání dovolatelky - není podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu přípustné, Nejvyšší soud je - aniž se jím mohl zabývat z pohledu uplatněných námitek - odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Dovolání oprávněné bylo odmítnuto, ostatním účastníkům, kteří by jinak měli právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ust. §146 odst. 3, 224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17.ledna 2006
JUDr. František I š t v á n e k , v.r.
předseda senátu