ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2969.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 2969/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného M. d. z. P., a. s., zastoupeného advokátem, proti povinnému P. B., zastoupenému advokátkou, k vydobytí pohledávky 66.310,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 52 Nc 10241/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2005, č.j. 10 Co 1281/2004-87, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 27. 1. 2004, č.j. 52 Nc 10241/2003-28, kterým Okresní soud v Ostravě zastavil k návrhu oprávněného exekuci pro částku 9.709,- Kč s 16% úroky z prodlení od 23. 5. 1998 do zaplacení a pro 16% úroky z prodlení z částky 28.589,- Kč za dobu od 31. 3. 1998 do 20. 5. 2002 (nařízenou usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 8. 2003, č.j. 52 Nc 10241/2003-7).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Namítal, že rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 3. 4. 2000, č.j. 6 C 4/2000-14, který je podkladem pro exekuci, byl vydán v rozporu s hmotným právem, pokud jím byl zavázán poskytnout oprávněnému úroky z prodlení. Poukazoval i na to, že exekuce je vedena vůči němu nedůvodně; vymáhanou pohledávku splácí podle splátkového kalendáře. Navrhl, aby bylo zrušeno podkladové rozhodnutí i všechna navazující rozhodnutí vydaná v exekučním řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání podle citovaného ustanovení je objektivní kategorií /dovolání je nebo není přípustné jako takové/, která se zásadně neváže na konkrétního účastníka. Subjektivní přípustnost dovolání oproti tomu implikuje otázku určení subjektu, který je v daném případě oprávněn - ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. b) o.s.ř. - dovolání, jež je objektivně přípustné, podat. Subjektivní přípustnost reflektuje stav procesní újmy v osobě určitého účastníka řízení, který se projevuje v poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že oprávnění je podat /subjektivní přípustnost/ svědčí účastníku, v jehož neprospěch toto poměření vyznívá, je-li způsobená újma na základě dovolání odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší. Usnesením, jímž krajský soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně zčásti zastavil k návrhu oprávněného exekuci, újma povinnému způsobena nebyla ani být nemohla; z pohledu ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. je tedy dovolání v souzené věci subjektivně nepřípustné (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 30.10.1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, a z 28.7.1999, sp. zn. 20 Cdo 437/99, uveřejněná v časopise Soudní judikatura č. 3/1998 a 1/2000 pod poř. č. 28 a 11).
Protože v daném případě dovolání podal někdo, kdo k němu nebyl oprávněn, Nejvyšší soud je - aniž se mohl zabývat jeho důvodností - podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. b) o.s.ř. jako (subjektivně) nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.)
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2006
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu