ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.3080.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 3080/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného P. Č. B., proti povinné L. M., zastoupené advokátem, pro částku 48.226,60 Kč s příslušenstvím, prodejem spoluvlastnického podílu k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. E 1189/99, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 22. 6. 2005, č.j. 12 Co 260/2005-328, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení okresního soudu z 25. 2. 2005, č. j. E 1189/99-300, jímž byl vydražiteli Z. V. udělen příklep ke spoluvlastnickému podílu k tam uvedeným nemovitostem. S odvolacími námitkami povinné, že nemovitosti byly vydraženy za nejvyšší podání ve výši – pouze – 389 000,- Kč, „což je daleko menší částka než cena stanovená soudním odhadem“, že prodejem nemovitostí jí bylo znemožněno splácení dluhu na úvěru ke koupi nemovitosti nájemným z jejího pronájmu, a že se dražby nemohla zúčastnit z důvodu dlouhodobé nemoci, se krajský soud vypořádal závěrem, že soudním znalcem stanovená cena má vliv pouze na určení nejnižšího podání (stanoveného v dané věci v souladu s §336e odst. 1 a §336a odst. 1 písm. d/ o.s.ř.), zatímco „výše nejvyššího podání je výsledkem chování dražitelů“, že argumentace znemožněním splácení úvěru je pro rozhodnutí o příklepu právně nevýznamná, a konečně že usnesení o dražební vyhlášce bylo povinné řádně a včas doručeno, že ta proti němu odvolání nepodala a že ve spise není založena lékařská zpráva o jejím tehdejším zdravotním stavu ani omluva se žádostí o odročení dražebního jednání.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje – pouze – z ustanovení §238a odst. 1 písm. e) o.s.ř., povinná namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. – stejně jako v odvolání – spatřuje v okolnosti, že částka, za kterou byl její spoluvlastnický podíl na nemovitostech vydražen, je oproti částce určené soudním znalcem nepřiměřeně nízká, že udělením příklepu jí bylo znemožněno splácet úvěr na zaplacení kupní ceny z výtěžku pronájmu nemovitostí, a konečně že se dražby nemohla zúčastnit pro dlouhodobou nemoc.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. e) o.s.ř., je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Protože uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze otázku, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.
Dovolatelka (jež – opomíjejíc ustanovení §238a odst. 2 ve spojení s §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – ostatně pojem „zásadní právní význam“ ani nepoužívá) se však otázkou přípustnosti dovolání nezabývá a proto ani argumenty ve prospěch názoru, že podmínky stanovené v §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. jsou v daném případě splněny, dovolacímu soudu nepřednáší; hodnocením samotných námitek vznesených v dovolání k závěru o splnění těchto podmínek dospět nelze.
O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), v dané věci nejde.
Povinná totiž odvolacímu soudu nevytýká to, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení zákona (§336k odst. 3 o.s.ř.), nýbrž pouze vyjadřuje nesouhlas s tím, že částka, za kterou byl její spoluvlastnický podíl na nemovitostech vydražen, je „oproti částce určené soudním znalcem pro účely výkonu nepřiměřeně nízká“.
Zjištění, kolik činilo nejvyšší podání v dražbě a kdo je učinil (a právě na nich je /kromě zjišťování existence dalších zákonných podmínek u dražitelů/ rozhodnutí o udělení příklepu podle §336j odst. 1 o.s.ř. postaveno) jsou zjištěními skutkovými. Správnost těchto zjištění ostatně povinná v dovolání ani nenapadá a neučinila tak ani v odvolání proti usnesení o příklepu (§336k odst. 3 o.s.ř.); v obou opravných prostředcích se tedy omezuje pouze na projev nesouhlasu právě se skutečností, že nemovitosti byly vydraženy za cenu podstatně nižší než cenu stanovenou podle znaleckého posudku jako cena výsledná podle §336a odst. 1 písm. d) o.s.ř. (viz druhý odstavec bodu II. dovolání na č.l. 357 versa, kde povinná argumentuje stejně jako v odvolání na č. l. 303). Tato kritika napadeného rozhodnutí však nemá oporu v zákonné úpravě výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, resp. spoluvlastnického podílu k nim, jelikož ustanovení §336j odst. 1 o.s.ř., podle něhož soud správně postupoval, výslovně stanoví, že příklep lze udělit tomu, kdo učinil nejvyšší podání a u něhož jsou splněny další podmínky stanovené zákonem (jejichž případné nesplnění dovolatelka také nenamítá), zatímco soudním znalcem stanovená výsledná cena podle §336a odst. 1 písm. d) o.s.ř má vliv pouze na určení nejnižšího podání (stanoveného v dané věci v souladu s §336e odst. 1 o.s.ř.). V tomto ohledu je tedy napadené rozhodnutí nejen v souladu se standardní judikaturou, ale přímo s doslovným zněním zákona.
Námitka, že udělením příklepu bylo povinné znemožněno splácet úvěr na kupní cenu z výtěžku pronájmu nemovitostí je pro rozhodnutí o příklepu právně nevýznamná (viz odkaz učiněný v závěru předchozího odstavce na §336j o.s.ř., jenž podmínky pro udělení příklepu stanoví taxativně, a v němž dovoláním namítnuté „kriterium“ není), ani v tomto směru tedy odvolací soud v rozporu se standardní judikaturou nerozhodl.
Způsobilou založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není konečně ani námitka povinné, že se dražebního jednání nemohla zúčastnit pro dlouhodobou nemoc. Dovolatelka totiž sama ani nenapadá zjištění odvolacího soudu, že dražební vyhláška jí byla doručena řádně a včas, ani jeho zjištění o absenci lékařské zprávy a žádosti o odročení dražebního jednání; nenamítá tedy případnou existenci (řečeno slovy ustanovení §336k odst. 3 věty první o.s.ř.) vady řízení, pro kterou by se dražby nemohla zúčastnit. Není-li ovšem existence takovéto vady namítána a tím spíše zjištěna, nelze ani v tomto směru dospět k závěru o rozpornosti napadeného rozhodnutí s judikaturou a tedy dovodit přípustnost dovolání.
Protože – jak výše uvedeno – nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je po právní stránce zásadního významu (§237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.), Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, oprávněnému, jenž by jinak měl podle §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady podle obsahu spisu nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že právo na náhradu nákladů tohoto řízení žádný z účastníků nemá.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. června 2006
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu