ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.3093.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 3093/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci žalobkyně K. K., zastoupené advokátkou, proti žalovanému P. Š., s.r.o., zastoupenému advokátem, o vyloučení věcí z exekuce, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 5 C 672/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2005, č.j. 25 Co 440/2004-41, ve znění opravného usnesení ze dne 20. 5. 2005, č.j. 25 Co 440/2004-50, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím (ve spojení s opravným usnesením) odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 16. 6. 2004, č.j. 5 C 672/2003-23, jímž byl zamítnut návrh žalobkyně, aby byly z exekuce vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 1 Nc 2362/2002 oprávněným „firmou“ P. Š., s.r.o. proti povinnému T. K. vyloučeny věci sepsané soudním exekutorem JUDr. M. S. a označené v příloze protokolu o dražbě movitých věcí ze dne 25. 8. 2003, č.j. Ex 1265/02-54 jako položky 1-2 a 11-13. Dále odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení 6.350,-Kč.
Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že předmětné věci byly soudním exekutorem JUDr. M. S. prodány v dražbě dne 25. 8. 2003. Tím odpadl předmět sporu, neboť po zpeněžení majetku dotčeného excindační žalobou již nemůže být exekuce podle §268 odst. 1 písm. f) o.s.ř. zastavena. Žalobkyně se může jen domáhat žalobou z lepšího práva, aby jí oprávněný nebo jiný věřitel povinného vydal výtěžek (výnos) prodeje, vybrání nebo jiného zpeněžení předmětu exekuce, který obdržel na uspokojení své pohledávky.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, v němž ohlásila dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Namítala, že věc byla nesprávně právně posouzena, aniž konkretizovala v čem nesprávnost právního posouzení spočívá. Dále poukazovala na to, že odvolací soud v záhlaví svého rozsudku uvedl chybné jednací číslo (5 C 662/2003-23 namísto správného 5 C 672/2003-23), u rozsudku soudu prvního stupně. Tím bylo řízení zatíženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, je dovolání přípustné za podmínek vymezených v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (rozsudku soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka zpochybnila – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování (právní) otázky, jež byla pro jeho rozhodnutí významná, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 27. 1. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1229/2003, publikovaném v Přehledu judikatury ve věcech výkonu rozhodnutí a exekuce, JUDr. Vladimír Kurka vydaném nakladatelstvím ASPI,a.s. uvedl: „Příklepem v dražbě, provedené v rámci výkonu rozhodnutí prodejem věcí movitých, dochází k přechodu vlastnického práva k vydražené věci na vydražitele, i když povinný nebyl vlastníkem věci. Předchozí vlastník se nemůže úspěšně domáhat jejího vydání vydražitelem; má k dispozici jen žalobu z lepšího práva proti tomu, komu byl vyplacen výtěžek z prodeje věci“.
Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, stejně jako případné vady uvedené v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnosti), přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (vyjma případu - o který zde nejde - kdy by samotná vada, pokud by jí řízení trpělo, splňovala podmínku zásadního právního významu), založit nemohou, neboť dovolací soud je zohlední jen, je – li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), což v daném případě nenastalo.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (žalované náklady v tomto stádiu řízení nevznikly a žalobkyně na jejich náhradu nemá právo).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2006
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu