ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.31.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 31/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného P. Š., proti povinné J. K., vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. E 401/98, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9.2.2005, č.j. 12 Co 861/2004-155, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrh na provedení výkonu rozhodnutí vyklizením označeného bytu povinné a jejím přestěhováním od zajištěného náhradního bytu.
Oprávněný (zastoupen advokátem) podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, jež pokládá za přípustné dle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř. ve spojení s §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. V něm namítl, že uvedené rozhodnutí „bude mít“ po právní stránce zásadní význam, jelikož řeší právní otázku, jež není v rozhodování soudů jednotně řešena, dále že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. a/ a b/ o.s.ř.).
Povinná navrhla zamítnutí dovolání coby nedůvodného.
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (výkon rozhodnutí byl v dané věci nařízen usnesením č.j. 4 E 401/98-31a dne 14. 4. 1998 - viz bod 27 cit. ustanovení) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 - dále jen „o.s.ř.“).
Projednání a rozhodnutí dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu citovaného bodu 17. části dvanácté, hlavy první, zákona č. 30/2000 Sb. zahrnuje nejen (kupříkladu) posuzování podmínek řízení, přípustnosti dovolání, náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, nýbrž i posouzení, zda dovolání bylo podáno včas, včetně určení počátku lhůty k jeho podání (shodný názor vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 19.4.2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, uveřejněném pod č. 70/2001 Sbírky soudní rozhodnutí a stanovisek, jakož i v mnoha rozhodnutích dalších).
Podle §240 odst. 1 o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 o.s.ř.).
Dovolání tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě (jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí) stanovené v §240 odst. 1 o.s.ř. a naopak se neuplatní lhůta dvou měsíců (od doručení) stanovená v §240 odst. 1 o.s.ř., ve znění účinném od 1.1.2001, jak se zřejmě (nesprávně) domníval dovolatel.
Ze spisu se podává, že usnesení odvolacího soudu bylo oprávněnému i povinné doručeno dne 29.3.2005 a téhož dne nabylo i právní moci.
Posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání (ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o.s.ř.) byl pátek 29.4.2005. Dovolání doručené soudu prvního stupně až dne 10.5.2005 je tedy zjevně opožděné (po lhůtě bylo ostatně i sepsáno).
Nejvyšší soud proto nemohl než dovolání oprávněného jako opožděné podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první (per analogiam), o.s.ř.; úspěšné povinné, jíž by příslušela jejich náhrada, však v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly, neboť za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva nelze považovat vyjádření jejího zástupce, jež spojitost s výsledkem dovolacího řízení (odmítnutí pro opožděnost) nijak neosvědčilo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. ledna 2006
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu