ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.3103.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 3103/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné N. S. G. m.b.H., zastoupené advokátem, proti povinné Mgr. B. H., pro 440.242,20 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. Nc 12248/2004, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28.1.2005, č.j. 19 Co 564/2004-61, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrh na nařízení exekuce na majetek povinné podle notářského zápisu NZ 192/97 (N 228/97), sepsaného v B. dne 30.4.1997 notářkou JUDr. A. S., k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 440.242,20 EUR. Přisvědčil soudu prvního stupně, že předložený exekuční titul - notářský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti - je materiálně nevykonatelný, neboť neobsahuje přesně a určitě stanovenou dobu plnění; uvedené ujednání nelze nahradit prohlášením ručitelů, aby vůči nim byla pohledávka věřitele za dlužníkem přímo vykonatelná, pokud nebude dlužníkem uhrazena řádně a včas, a dobu plnění nelze rovněž převzít z leasingové smlouvy, „byť by tato byla součástí notářského zápisu“, neboť exekučním titulem je toliko vlastní notářský zápis. Dalším důvodem materiální nevykonatelnosti exekučního titulu je podle odvolacího soudu skutečnost, že notářský zápis zavazuje k poskytnutí peněžitého plnění více subjektů - dlužníka a dva ručitele (z toho jedním je právě povinná) - aniž by obsahoval specifikaci, v jakém konkrétním rozsahu je každý z povinných povolán k plnění; uvedený nedostatek nelze odstranit aplikací ustanovení §40 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), ani analogií podle ustanovení §307 odst. 1 obch. zák.
Oprávněná podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání, jež pokládá za přípustné dle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. V obsáhlém odůvodnění uvedla v první řadě otázky, které mají dle jejího přesvědčení zásadní právní význam, a to 1) zda je možné posuzovat odstranění případných nedostatků notářského zápisu podle právních předpisů neexistujících v době jeho vzniku, 2) zda je možné použít analogicky §40 odst. 3 zák. č. 120/2001 Sb. na notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, 3) zda lze považovat určení doby splnění ručitele dané slovy „v případě nesplnění závazku dlužníka řádně a včas“ za dostatečně určitou a přesnou dobu plnění s ohledem na uznávané interpretační metody výkladu projevu vůle, 4) zda je přípustné, aby doba plnění byla stanovena pro případ řádného a včasného nesplnění závazku dlužníka, tedy zákonným odkazem na ustanovení upravující lhůtu pro splnění závazku obsažené ve smlouvě, která tvoří nedílnou součást notářského zápisu, s ohledem na uznávané interpretační metody výkladu projevu vůle. Dovolatelka uvedla, že posuzování příslušného notářského zápisu a nároků z něj vyplývajících dle současné právní úpravy (již označila za „nedůvodnou“) by vedlo k „přestoupení zákazu retroaktivity“, přičemž v době vzniku dotčeného notářského zápisu platná právní úprava a příslušná judikatura „umožňovala …jeho legální výklad takovým způsobem, aby byly naplněny podmínky jeho materiální vykonatelnosti“; konstantní judikatura Nejvyššího soudu dovodila „analogické užití určení dílů plnění povinných, případně zjištění doby plnění z příslušných právních předpisů, a to v případě veškerých rozhodnutí představujících podklad pro nařízení exekuce…“. Při výkladu „ne zcela exaktních formulací“ předloženého notářského zápisu by „mělo být především uplatněno pravidlo přednosti projevu vůle před jeho jazykovým projevem“ jakož i princip dobré víry, „zákaz zneužití volních projevů na úkor bližního, ..slušnosti jako předpokladu právního jednání, …rozumnosti a spravedlnosti výkladu, a zejména pravidla nerozporuplnosti závazku“. Ve vztahu ke stanovení určitosti doby plnění a podílů obou ručitelů na výši plnění je nutno zohlednit „ostatní okolnosti podpisu zmíněné leasingové smlouvy a dotčeného notářského zápisu, ze kterých je zcela zřejmé, za jakých podmínek by byl závazek ze smlouvy splněn řádně a včas a jaký je následný sankční mechanismus prodlení dlužníka, a to i vůči osobám ručitelů“. Určení doby plnění povinné dané slovy „v případě nesplnění závazku dlužníka řádně a včas“, stanovil-li článek I. tohoto zápisu přesné termíny jednotlivých leasingových splátek, a tvořila-li sama leasingová smlouva nedílnou součást notářského zápisu, je „zcela dostatečně“ určité a přesné. Pro účely výkonu rozhodnutí je pak nutno per analogiam s odkazem na ustanovení §307 odst. 1 obch. zák. dovodit, že povinná a druhý ručitel ručí každý samostatně za celý závazek formou pasivní solidarity se stejnými podíly.
Povinná se ve vyjádření ztotožnila se závěrem odvolacího soudu a navrhla zamítnutí dovolání coby nedůvodného.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Dovolacím důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je tudíž (vyjma případu – o který však v dané věci, a dovolatelka to ani netvrdí, nejde – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., pokud by jí řízení trpělo, splňovala podmínku zásadního právního významu) pouze důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je (co do právního názoru, na němž spočívá) zásadně významné.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Odvolací soud založil své rozhodnutí o nenaplnění podmínek materiální vykonatelnosti předloženého exekučního titulu na dvou na sobě nezávislých právních názorech. Prvním z nich je, že uvedený exekuční titul neobsahuje přesně a určitě stanovenou dobu plnění; uvedené ujednání nelze nahradit prohlášením ručitelů, aby vůči nim byla pohledávka věřitele za dlužníkem přímo vykonatelná, pokud nebude dlužníkem uhrazena řádně a včas, a dobu plnění nelze rovněž převzít z leasingové smlouvy, „byť by tato byla součástí notářského zápisu“, neboť exekučním titulem je toliko vlastní notářský zápis. Dalším důvodem materiální nevykonatelnosti exekučního titulu je skutečnost, že zavazuje k poskytnutí finančního plnění více subjektů - dlužníka a dva ručitele (z toho jedním je právě povinná) - aniž by obsahoval specifikaci, v jakém konkrétním rozsahu je každý z povinných povolán k plnění; uvedený nedostatek nelze odstranit aplikací ustanovení §40 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., ani analogií podle ustanovení §307 odst. 1 obch. zák.
Ve vztahu k otázce posouzení určitosti doby plnění v předmětném exekučním titulu se o existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), nejedná.
Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud - při posuzování této otázky, již lze posuzovat ve stadiu rozhodování o návrhu na nařízení exekuce - uplatnil právní názory; o rozpor s hmotným právem nemůže jít už vůbec, neboť dovolání směřuje do oblasti práva procesního.
Notářský zápis, jenž byl předložen jako podklad exekuce, byl sepsán notářkou dne 30. 4. 1997, a obsahuje i prohlášení povinné, že „souhlasí s vykonatelností tohoto zápisu podle §274 písm. e) o.s.ř.“. Ustanovení §274 písm. e) o.s.ř., ve znění účinném v uvedené době, prohlásilo za způsobilé tituly výkonu rozhodnutí podle §251 a násl. o.s.ř. též notářské zápisy, které obsahují závazek a v nichž jsou vyznačeny osoba oprávněná a povinná, právní důvod, předmět a doba plnění, jestliže osoba povinná k vykonatelnosti v notářském zápise svolila. Podle bodu 29. Hlavy I Části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. titulem pro výkon rozhodnutí jsou i nadále notářské zápisy sepsané ve smyslu dosavadního §274 písm. e) o.s.ř. do dne nabytí účinnosti tohoto zákona (1.1.2001), mají-li náležitosti stanovené dosavadními právními předpisy. Podle §130 zákona č. 120/2001 Sb. platí, že tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle tohoto zákona. Co se rozumí „náležitostmi stanovenými dosavadními právními předpisy“, vyložil (kromě jiných) Nejvyšší soud v usnesení ze dne 14.4.1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněném pod č. 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Za součást konstantní soudní praxe lze mít závěr, že notářský zápis je (podle §274 písm. e/ o.s.ř.) titulem pro soudní výkon rozhodnutí, jestliže – za prvé – splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech uvedené zejména v §62 a násl. zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zákona č. 82/1998 Sb., obsahuje – za druhé – dohodu osoby oprávněné ze závazkového právního vztahu s osobou ze závazkového právního vztahu povinnou, v níž jsou přesně individualizovány oprávněná a povinná osoba a vyznačeny právní důvod plnění, předmět plnění (přesný obsah a rozsah plnění) a doba plnění (přesně a určitě určena doba, do které se povinná osoba zavazuje předmět plnění poskytnout oprávněné osobě), a – za třetí – jestliže osoba povinná v něm svolila k vykonatelnosti. Požadavku, aby v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti (§274 písm. e/ o.s.ř.) byla obsažena dohoda osoby oprávněné s osobou povinnou, lze vyhovět tím, že tyto osoby jsou účastníky jediného zápisu (buď sepsaného za jejich současné přítomnosti nebo pokračováním v notářském zápisu), nebo i tím, že k projevu vůle obsaženém v notářském zápisu sepsaném jen s jednou z těchto osob přistoupí formou samostatného zápisu druhá z nich.
V uváděné judikatuře soudů byl dále vysloven závěr, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti má jen formální charakter, neboť obsahuje takové náležitosti, které jsou potřebné k tomu, aby byl jako titul pro soudní výkon rozhodnutí vykonatelný; notář jej sepíše na základě dohody oprávněné a povinné osoby, aniž by byl oprávněn zkoumat její podklad v hmotném právu, a na základě prohlášení povinné osoby, jímž svoluje k jeho vykonatelnosti. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti není sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem a ani se jím nezakládá domněnka o existenci dluhu v době jeho sepsání. Předmětem plnění se v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti vymezuje - jak již uvedeno výše - přesný obsah a rozsah plnění, tedy, řečeno jinak, jaké plnění a v jakém množství má povinná osoba podle údajů obsažených v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti poskytnout oprávněné osobě. Doba plnění uvedená v tomto zápisu musí přesně a určitě stanovit dobu, do které je povinná osoba povinna předmět plnění poskytnout oprávněné osobě, a tím současně vymezit dobu, po jejímž marném uplynutí může oprávněná osoba důvodně podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti navrhnout exekuci (nařízení výkonu rozhodnutí).
Existence doby plnění (ve hmotněprávním smyslu - zakládající obecně splatnost závazku) v dohodě účastníků je, na rozdíl od lhůty k plnění (co by procesněprávního předpokladu vykonatelnosti povinnosti), jejíž nedostatek v titulu lze zhojit ve smyslu §40 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb., nezbytným předpokladem materiální vykonatelnosti titulu, kterou soud při nařizování exekuce zkoumá. V usnesení ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 20 Cdo 533/2002, uveřejněném v časopise Soudní judikatura 4/2003 pod č. 70, Nejvyšší soud vyslovil názor (s nímž se dovolací soud i zde ztotožňuje), že dohoda, o níž má být sepsán notářský zápis, musí obsahovat závazek splnit pohledávku nebo jiný nárok vyplývající ze závazkového právního vztahu, přičemž povinný svoluje k vykonatelnosti teprve – a pouze – pro případ, že to, k čemu se zavázal, nesplní řádně a včas, tj. že v budoucnu nastane absence solučního úkonu.
Požadavku na přesné vymezení rozsahu a obsahu plnění však zjevně nemůže odpovídat ujednání v notářském zápise, kde povinná svoluje k přímé vykonatelnosti vůči ní jako ručitelce, jestliže pohledávka („závazek k úhradě první mimořádné leasingové splátky ve výši 3.000.000,- ATS /slovy“tři miliony rakouských šilinků/, splatné nejpozději do 20.6.1997, dále závazek k úhradě dalších dvanácti leasingových splátek splatných k úhradě vždy čtvrtletně zpětně ve výši 755.416,- ATS /slovy:sedm set padesát pět tisíc čtyři sta šestnáct rakouských šilinků/, a to včetně jednorázového poplatku za zpracování ve výši 0,5%/ pořizovací hodnoty, tedy ve výši 50.737,50 ATS /slovy padesát tisíc sedm set třicet sedm rakouských šilinků a padesát grošů/“) nebude „řádně a včas“ uhrazena. Uvedené ujednání postrádá stanovení lhůty, ve které má plnit povinná jako ručitel. Chybějící přesné určení doby plnění nelze nahradit ani odkazem na příslušná ustanovení leasingové smlouvy, jak se mylně domnívala dovolatelka.
Již v usnesení ze dne 18.3.2004, sp. zn. 20 Cdo 12/2003 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 40, v sešitu č. 5/2005) Nejvyšší soud uvedl, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je titulem pro soudní výkon rozhodnutí podle §274 písm. e) o. s. ř. i v případě, že v projevu vůle, jímž dlužník k vykonatelnosti svoluje, jsou závazek, oprávněná a povinná osoba a právní důvod, předmět a doba plnění plnění označeny odkazem na právní úkon, to však za předpokladu, je-li notářský zápis se svolením k vykonatelnosti obsažen v téže listině jako notářský zápis o právním úkonu, případně představují-li formálně zápis jediný; předpokladem toho, aby takovýto zápis bylo možno soudně vykonat, je, aby samotný právní úkon náležitosti požadované ustanovením §274 písm. e) o. s. ř. obsahoval, a aby se svolení k vykonatelnosti vztahovalo právě k povinnostem z tohoto právního úkonu vyplývajícím. O takovou situaci se však v daném případě nejedná, neboť předložený notářský zápis se svolením k vykonatelnosti na příslušnou leasingovou smlouvu toliko odkazuje.
Závěr odvolacího soudu o nedostatku přesného určení doby plnění a následně tedy o nedostatku materiální vykonatelnosti notářského zápisu se tedy dovolatelce zpochybnit nepodařilo.
Nejvyšší soud mnohokrát v dovolací praxi uplatnil názor, že v případě, že odvolací soud zamítavé rozhodnutí založil současně na dvou na sobě nezávislých právních důvodech, pak sama okolnost, že jeden z nich by obstát nemusel, nemůže mít na správnost tohoto závěru vliv, obstojí-li důvod druhý. O takovou situaci jde v daném případě. Obstojí-li totiž závěr o nedostatku materiální vykonatelnosti notářského zápisu pro absenci přesně určené doby plnění, nemůže být (v daném dovolacím řízení a na základě předmětného dovolání) účinně zpochybněn závěr, k němuž dospěl odvolací soud, že jsou dány důvody pro zamítnutí návrhu na nařízení exekuce (rovněž) pro nedostatek materiální vykonatelnosti notářského zápisu vzhledem k absenci uvedení rozsahu plnění, k němuž je každý z povinných zavázán.
Přesto – se k tomuto druhému právnímu závěru odvolacího soudu, na němž založil své rozhodnutí – poznamenává, že odvolací uplatnil zde právní názor nestandardní resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 22.6.2005, sp. zn. 20 Cdo 1587/2004, dovodil, že i když se fikce podle §40 odst. 3 ex. řádu neuplatní v případech, kdy má být nařízena exekuce notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti (§40 odst. 1 písm. d/ ex. řádu), není takový zápis materiálně nevykonatelný jen proto, že povinnost k dělitelnému plnění byla titulem uložena více dlužníkům, aniž v něm bylo stanoveno, má-li být plněno solidárně či děleně ( a jakými podíly). Pro exekuční či vykonávací řízení se uplatní zásada, že v takových případech jsou povinni plnit stejným dílem. I v případech, že pasivní solidarita vzniká přímo na základě právního předpisu, neznamená to ještě, že není-li rozsah (způsob) plnění stanoven exekučním titulem – by oprávněný mohl v exekučním řízení vymáhat celé plnění po jediném ze solidárních dlužníků.
Vzhledem k výše uvedenému, je však namístě uzavřít, že prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů (§241a odst. 2 písm. b/, odst. 3 o.s.ř.) se dovolatelce správnost napadeného usnesení odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/, o.s.ř.).
Dovolání bylo odmítnuto, povinné, jež by jinak měla podle §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady podle obsahu spisu nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že právo na náhradu nákladů tohoto řízení žádný z účastníků nemá.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. července 2006
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu