ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.3134.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 3134/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci nezletilé S. B., jako kolizní opatrovnicí, dcery matky N. B., zastoupené advokátkou, a otce J. M. C. B., zastoupeného Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, se sídlem v Brně, Benešova 22, o výkon rozhodnutí o výchově nezletilé, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 Nc 264/2003, o dovolání matky dítěte proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2005, č. j. 18 Co 345/2005-321, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím Městský soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 10. 3. 2005, č.j. 5 Nc 264/2003-184, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 nařídil podle svého rozsudku ze dne 4. 6. 2004, č.j. 5 Nc 264/2003-147, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2004, č.j. 18 Co 389/2004-173, výkon rozhodnutí odnětím dítěte matce a jeho předáním otci. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že předpoklady nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §251 a §273 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), byly splněny; matka povinnost vrátit dítě ve stanovené lhůtě otci dobrovolně nesplnila, přičemž ke splnění této povinnosti – jak se ostatně ukázalo v odvolacím řízení – by výzva ve smyslu ustanovení §272 odst. 2 o.s.ř. nevedla. Za bezcenné v řízení o výkon rozhodnutí označil odvolací soud námitky týkající se změny poměrů nezletilé, jež nastaly po vydání exekučního titulu.
V dovolání (jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.) matka nezletilé ohlašuje dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a písm. b/ o.s.ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Namítá, že podala žalobu na obnovu řízení, o níž dosud nebylo soudem rozhodnuto, že po vydání vykonávaného rozsudku se změnily poměry (navrácení dítěte otci, který o nezletilou neprojevuje zájem, by ohrozilo fyzické a psychické zdraví dítěte), a že otec je trestně stíhán, neboť se dopustil násilného jednání proti dovolatelce i nezletilé. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné. Z uvedeného plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (i kdyby existovaly), jsou pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí (a potažmo o přípustnosti dovolání) bezcenné.
Dovolatelka argument ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu, nepředložila a samotným hodnocením námitek v dovolání vznesených k takovému závěru rovněž dospět nelze. Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek, jež jsou ve stadiu nařízení výkonu rozhodné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Skutečnost, že účastník řízení (v tomto případě matka nezletilé) napadl vykonávané rozhodnutí mimořádným opravným prostředkem, není – bez dalšího – při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí takto napadeného exekučního titulu významná. Ke skutečnostem, jež podle tvrzení matky měly nastat po vydání podkladového rozhodnutí, soud výkonu rozhodnutí přihlížet skutečně nemůže.
Rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) je vyloučen již proto, že dovolání směřuje do oblasti práva procesního.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je – bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) – odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Dovolání bylo odmítnuto, otci nezletilé náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měl právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. září 2006
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu