ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.3178.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 3178/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné T. Ch. proti povinnému J. Ch., zastoupenému advokátem, pro výživné, srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. E 3235/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13. 9. 2005, č.j. 35 Co 323/2005-68, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil bod II. výroku usnesení ze dne 28. 1. 2005, č.j. E 3235/2003-43 (jímž okresní soud zastavil výkon rozhodnutí ohledně dlužného výživného za období od 1. 3. 1997 do 30. 9. 2003), tak, že návrh na zastavení výkonu rozhodnutí ohledně dlužného výživného za období od 1. 3. 1997 do 31. 8. 1999 zamítl; jinak usnesení okresního soudu potvrdil. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by v období od 1. 3. 1997 do 31. 8. 1999 (tedy před kolaudací domu v N.) povinný a matka oprávněné obnovili jako rodiče společné soužití spojené s vedením společné domácnosti a společným hospodařením.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – namítá povinný nesprávné právní posouzení věci. Popisuje průběh svých vztahů s oprávněnou a její matkou; jelikož i před nastěhováním do domu v N. spolu měli dobré vztahy, navštěvovali se a matka oprávněné prala, vařila a žehlila, lze hovořit o společné domácnosti, i když šlo pouze o víkendy, neboť povinný pracoval v R. Na dům v N. si povinný a matka oprávněné vzali úvěr společně, společně zakoupili pozemky a společně hradili i náklady stavby. K prokázání společného soužití navrhuje výslech svědkyň H. K. a paní H., jakož i čtení smluv týkajících se koupě pozemků a faktur stran výstavby společného domu. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávněná navrhla, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo potvrzeno. Nesouhlasí s tvrzením povinného o dobrých vztazích v rodině; povinný oprávněnou a její matku pronásledoval a vydíral a u rodičů nikdy nebydlel. Svědky navržené povinným považuje oprávněná za ovlivněné, nadto paní K. o soužití rodiny Ch. od března 1997 nemůže nic vědět, neboť v té době se ještě neznali. Půjčka na dům a byt matky se sporem o výživné nesouvisejí.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání – přípustné podle §238a odst. 1 písm. d/ a odst. 2 o.s.ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. – není důvodné.
Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že podkladové rozhodnutí pozbylo účinnosti v důsledku obnovení společného soužití rodičů oprávněné až od 9. 9. 1999.
Dovolatel pak (podle obsahu dovolání) zpochybňuje právě skutkový závěr odvolacího soudu, že rodiče oprávněné obnovili společnou domácnost až od 9. 9. 1999 (kolaudace domu v N.), a že obnovení společné domácnosti před tímto datem nebylo provedenými důkazy prokázáno. Tím zpochybňuje hodnocení důkazů odvolacím soudem, jež však v dovolání úspěšně napadnout nelze, a to ani dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o.s.ř. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů (§132 o.s.ř.) – jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení (a dovolatel tak nečiní), pak není ani možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, například namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění, apod. To znamená, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář, II. díl., 6. vydání, Praha C. H. Beck, 2003, strana 1068).
K důkazům navrženým dovolatelem až v dovolání (výpověď H. K. a paní H., smlouvy o koupi pozemků a faktury na výstavbu společného domu) nelze přihlížet, neboť jsou uplatněny v rozporu s ustanovením §241a odst. 4 o.s.ř.
Jelikož dovolateli se správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 2, části věty před středníkem, o.s.ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř.; oprávněné, jež by měla na náhradu právo, náklady tohoto řízení podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. června 2006
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu