ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.538.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 538/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. z. p. Č. r., proti povinnému M. K., zastoupenému advokátkou, pro 14.812,- Kč, zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 15 E 1528/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 6. 2005, č.j. 26 Co 215/2004-35, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud (posuzováno podle obsahu) potvrdil usnesení ze dne 6. 11. 2003, č.j. 15 E 1528/2003-7, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí (platebního výměru oprávněné ze dne 14. 8. 1997, č. 4445601655). Odvolací soud dospěl k závěru, že podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí jsou splněny. Povinný nebyl zbaven způsobilosti k právním úkonům ani v ní omezen a jeho zdravotní stav nevyžadoval v řízení o výkon rozhodnutí ani ustanovení opatrovníka. Podkladový platební výměr je vykonatelný nejen po stránce materiální, nýbrž i formální, neboť v době jeho doručení povinný netrpěl duševní poruchou, pro kterou by nebyl způsobilý ve správním řízení samostatně jednat. Věcnou správnost platebního výměru nelze v řízení o výkon rozhodnutí posuzovat.
V dovolání povinný namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Obšírně popisuje svou sociální a finanční situaci, jakož i okolnosti předcházející vydání platebního výměru, z nichž podle jeho názoru vyplývá, že pojistné (a tím i penále) mu bylo vyměřeno nesprávně, neboť v důsledku nevystavení zápočtového listu jeho zaměstnavatelem ho úřad práce odmítl zaregistrovat jako uchazeče o zaměstnání a platit za něho pojistné. Podkladový platební výměr není formálně vykonatelný, neboť v době jeho doručení trpěl duševní poruchou, pro kterou nemohl rozpoznat následky svého jednání; rovněž při jednání před odvolacím soudem byl pod vlivem alkoholu, přesto však bylo jednáno. Důkazy provedené ke zjištění zdravotního stavu povinného byly nedostatečné. Vznáší rovněž námitku promlčení vymáhaného nároku. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesl, a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
S námitkou, že pojistné je vyměřeno nesprávně a neoprávněně, se odvolací soud vypořádal v souladu s ustálenou soudní praxí, podle níž věcnou správnost exekučního titulu (jež je touto námitkou zpochybněna) soud při nařízení výkonu rozhodnutí posuzovat nemůže; obsahem exekučního titulu je vázán a je povinen z něho vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).
Bezpředmětná je rovněž námitka, že platební výměr není formálně vykonatelný, neboť dovolatel v době jeho doručení trpěl duševní poruchou. I kdyby tomu tak bylo, případné opomenutí oprávněné ustanovit dovolateli opatrovníka podle §16 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, by nezakládalo než vadu nalézacího řízení, jež ovšem na formální vykonatelnost exekučního titulu nemá vliv a v řízení o výkon rozhodnutí je nevýznamná (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2004 pod č. 62). Ačkoli odvolací soud vycházel z opačného (a tudíž nesprávného) závěru, zásadní právní význam napadeného rozhodnutí není dán, neboť správné posouzení této otázky by pro dovolatele vedlo ke stejnému výsledku.
Námitkami, že šetření zdravotního stavu dovolatele bylo neúplné a že odvolací soud ve věci jednal, ačkoli dovolatel podle předloženého lékařského potvrzení nebyl způsobilý hájit své zájmy, je uplatňován dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a který – jak již bylo uvedeno – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (§238a odst. 2 o.s.ř.) založit nemůže.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nemůže založit ani námitka promlčení vymáhaného nároku, neboť byla vznesena až v dovolání (nikoliv již v průběhu předchozího řízení, jak tvrdil dovolatel) a odvolací soud na jejím posouzení své rozhodnutí nezaložil (§241a odst. 4 o.s.ř.).
Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněné však ve stadiu dovolacího řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. července 2006
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu