Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18.07.2006, sp. zn. 20 Cdo 610/2006 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.610.2006.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.610.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 610/2006 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné JUDr. L. N., proti povinnému MUDr. P. N., zastoupenému advokátem, pro 7.980,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 96 Nc 4114/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 8. 2005, č.j. 20 Co 54/2005-13, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 17. 9. 2004, č.j. 96 Nc 4114/2004-2, jímž městský soud nařídil podle svého rozsudku ze dne 23. 4. 2001, č.j. 42 C 206/2000-76, exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. L. Z., soudního exekutora. Odvolací soud dospěl k závěru, že exekuční titul je pravomocný a vykonatelný, neboť odvolání proti němu bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 2002, sp. zn. 26 Co 436/2002, doručeným povinnému uplynutím úložní lhůty počítané od 16. 10. 2002, odmítnuto jako opožděné. Jelikož tímto rozhodnutím je exekuční soud vázán, nelze v tomto řízení otázku včasnosti odvolání znovu přezkoumávat. V dovolání povinný namítá, že řízení je zmatečné, trpí vadou uvedenou v §237 odst. 1 písm. f) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jeno.s.ř.“), je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem. Je přesvědčen, že odvolání proti exekučnímu titulu podal včas, neboť tak učinil dne 18. 6. 2001, ačkoli lhůta k odvolání uplynula až 19. 6. 2001. Usnesení krajského soudu ze dne 27. 8. 2002, jímž bylo odvolání odmítnuto pro opožděnost, je proto zmatečné a právně neúčinné; navíc povinnému nebylo do dnešního dne doručeno. Doručeno mu nebylo ani usnesení odvolacího soudu v souzené věci. Exekuční titul proto není dosud pravomocný, ani vykonatelný. Navrhl, aby napadené usnesení, usnesení soudu prvního stupně i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2001, č.j. 42 C 206/2000-76, byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Oprávněná se k dovolání nevyjádřila. Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.). Dovolání není přípustné. Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesl, avšak jejich hodnocením k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Právní závěr odvolacího soudu, že usnesením nalézacího soudu o odmítnutí odvolání proti exekučnímu titulu pro opožděnost je exekuční soud vázán a nemůže otázku včasnosti odvolání znovu přezkoumávat, je v souladu s ustálenou soudní praxí, podle níž takové rozhodnutí je pro exekuční soud závazné. Otázku včasnosti odvolání proti exekučnímu titulu lze v exekučním řízení zkoumat pouze tehdy, není-li tu v tomto směru pravomocné rozhodnutí nalézacího soudu (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2207/2004, uveřejněného v Soudní judikatuře č. 10, ročník 2005 pod č. 166). Zjištění, že usnesení o odmítnutí odvolání proti exekučnímu titulu bylo dovolateli doručeno uložením, je zjištěním skutkovým, jehož nesprávnost, případně neúplnost lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3, případně §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Za použití prvního z uvedených důvodů dovolatel polemizuje se zjištěním odvolacího soudu, že usnesení mu bylo doručeno uložením, a předkládá vlastní skutkovou verzi, že se tak nestalo. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, stejně jako okolnost, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které podle obsahu spisu nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, však – jak již bylo uvedeno – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (§238a odst. 2 o.s.ř.) založit nemohou. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nemůže založit ani námitka, že toto usnesení nebylo dovolateli dosud doručeno; jeho doručení všem účastníkům je pouze podmínkou rozhodnutí o dovolání (§236 odst. 1 o.s.ř.). Z obsahu spisu navíc vyplývá, že toto usnesení bylo dne 19. 9. 2005 doručeno do vlastních rukou právnímu zástupci dovolatele JUDr. R. K.; dovolateli samotnému nemuselo být doručováno (§45c odst. 1 o.s.ř.). Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl. O nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. července 2006 JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/18/2006
Spisová značka:20 Cdo 610/2006
ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.610.2006.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.
§218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.
§45c odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-21