ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.63.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 63/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné T., a. s., proti povinnému P. V., prodejem movitých věcí pro 17.990,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 64 E 2505/2000, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně z 31. 8. 2005, č. j. 15 Co 208/2005-34, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně z 31. 8. 2005, č. j. 15 Co 208/2005-34, se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení městského soudu z 26. 7. 2000, č. j. 64 E 2505/2000-6, tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (Ministerstva dopravy a spojů ČR – Českého telekomunikačního úřadu z 15. 3. 1999, č. j. 230024/99-637) zamítl poté, co dospěl k závěru, že rozhodnutí, jehož výkon byl navržen, nabylo právní moci a uplynutím lhůty k plnění se stalo vykonatelným dne 23. 4. 1999. Protože rozhodnutí správního orgánu lze vykonat jen ve tříleté lhůtě stanovené v §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení /správní řád/, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „správní řád“), a poněvadž tato lhůta marně uplynula dne 23. 4. 2002, je podle názoru odvolacího soudu namístě návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nevyhovět.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jímž namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), které spatřuje v nesprávné aplikaci ustanovení §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. Zmiňované ustanovení nemůže být podle jejího názoru použito v řízení o výkon rozhodnutí tehdy, přiznává-li vykonávané správní rozhodnutí právo soukromoprávní povahy vyplývající ze závazkového právního vztahu, jehož promlčecí doba je upravena zvláštním právním předpisem (obchodním či občanským zákoníkem). V neposlední řadě rovněž poukazuje na rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze 16. 2. 2005, sp. zn. 31 Cdo 1966/2004, a navrhuje proto, aby dovolací soud rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
Povinný považoval napadené rozhodnutí za správné a dovolání tudíž za neopodstatněné.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (viz čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání (přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ a §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř.) je důvodné, protože odvolací soud své rozhodnutí postavil na dosud obecně přijímaném výkladu ustanovení §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., jenž však byl – v případech, o který jde i v dané věci – radikálně změněn usnesením ze 16. 2. 2005, sp. zn. 31 Cdo 1966/2004, uveřejněným v časopise Soudní judikatura 5/2005 pod č. 82. V tomto rozhodnutí, na něž dovolací soud v plném rozsahu odkazuje, dospěl velký senát Nejvyššího soudu k závěru, že při soudním výkonu rozhodnutí správního úřadu, jímž bylo oprávněnému přiznáno právo, podléhající podle příslušných hmotněprávních ustanovení promlčení, se ustanovení §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. nepoužije.
Za stavu, kdy nelze dovodit, že napadené rozhodnutí je správné, je Nejvyšší soud zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3 věta první o.s.ř.).
Soudy nižších stupňů jsou právním názorem dovolacího soudu vázány (§243d odst. 1, věta první o.s.ř.).
V novém usnesení o věci soud rozhodne i o náhradě nákladů dosavadního, a tedy i dovolacího řízení (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. února 2006
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu