ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.673.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 673/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné H. m., a.s., zastoupené advokátem, proti povinné K., a.s., zastoupené advokátem, pro 256.270,95 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 96 Nc 4473/2004, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2005, č.j. 20 Co 191/2005-47, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 23. 9. 2004, č.j. 96 Nc 4473/2004-8, jímž městský soud nařídil podle usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 5. 2004, č.j. 11 Cm 263/99-76, exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. V. N., soudního exekutora. Odvolací soud dospěl k závěru, že podmínky pro nařízení exekuce byly splněny; po skončení vyrovnacího řízení již nelze relativizovat závazky povinné, k nimž se tato – jakožto plnoprávný subjekt – dobrovolně hlásí. Proto nelze dovozovat, že by podkladový smír (uzavřený až po skončení vyrovnání) byl neplatný nebo že by z něj v důsledku vyrovnání neplynuly jeho účastníkům žádné povinnosti.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ a §238a odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – namítá povinná nesprávné právní posouzení věci. Je přesvědčena, že v důsledku splnění závazků z vyrovnání (potvrzeného usnesením Krajského soudu v Brně, č.j. 27 Kv 2/2001-633) zanikla podle §63 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 328/1991 Sb.“), její povinnost splnit 70 % pohledávky oprávněné, a proto exekuce k vymožení této zbývající části neměla být nařízena. Pokud by povinná uhradila oprávněné celou částku uvedenou ve smíru, dopustila by se podvodného jednání, jehož důsledkem by byl nárok všech vyrovnacích věřitelů na plné uspokojení jejich pohledávek. Navrhla, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněná se ztotožnila se závěry odvolacího soudu a dále uvedla, že se nedomáhá splnění závazku z vyrovnání, nýbrž zcela jiného (a na vyrovnání nezávislého) závazku. V době uzavření smíru již nebylo možno ke schválenému vyrovnání přihlížet; věcnou správností vykonávaného titulu se v exekučním řízení nelze zabývat.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Povinná argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesla, jejich hodnocením však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Namítá-li dovolatelka, že exekučně vymáhanou část pohledávky vtělené do soudem schváleného smíru není povinna splnit, neboť již před uzavřením smíru splnila její poměrnou část podle soudem potvrzeného vyrovnání s následky uvedenými v §63 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., zpochybňuje tím věcnou správnost exekučního titulu. Tu však v exekučním řízení již nelze přezkoumávat. Soudem schválený smír má účinky pravomocného rozsudku (§99 odst. 3, věta první, o.s.ř.) a jako takový je závazný pro účastníky a všechny orgány (§159a o.s.ř.), tedy i pro soud rozhodující o nařízení exekuce, který je jím vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4). Má-li dovolatelka za to, že smír je z výše uvedeného důvodu neplatný, je jí k dispozici návrh na zrušení usnesení o schválení smíru podle §99 odst. 3, věty druhé a třetí, o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1784/2005).
Jen pro úplnost (a nad rámec výše uvedeného) lze uvést, že zánik dovolatelčiny povinnosti splnit pohledávku v důsledku splnění její části na základě soudem potvrzeného vyrovnání by byl v exekučním řízení relevantní pouze tehdy, jestliže by k němu došlo až po uzavření smíru; v takovém případě by byl důvodem zastavení exekuce podle §55 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. a §268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. K zániku soudní vymahatelnosti práva nastalému před uzavřením smíru nelze v exekučním řízení přihlížet, neboť mohl být uplatněn v nalézacím řízení.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. prosince 2006
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu