Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18.01.2006, sp. zn. 20 Cdo 907/2005 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.907.2005.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.907.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 907/2005 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Finančního úřadu O. proti povinnému Ing. L. M., zastoupenému advokátkou, pro 724.680,- Kč prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 52 E 395/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2003, č.j. 10 Co 578/2003-17, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 19. 12 2002, č.j. 52 E 395/2002-11, kterým Okresní soud v Ostravě nařídil na podkladě specifikovaných správních rozhodnutí k vymožení pohledávky 724.680,- Kč výkon rozhodnutí prodejem označených nemovitostí, povinnému zakázal, aby nemovitosti převedl nebo je zatížil, a uložil mu oznámit soudu, zda a kdo má k nemovitostem předkupní právo. Předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí způsobem, který oprávněný navrhl, shledal odvolací soud splněny (§251, §335 odst. 1, §335a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jeno.s.ř.“), zejména uzavřel, že podkladová rozhodnutí jsou opatřena otiskem úředního razítka se státním znakem, jak to ukládá ustanovení §32 odst. 2 písm. g/ zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 337/1992 Sb.“); k námitce povinného, že otisk státního znaku neodpovídá požadavkům zákona, odvolací soud poznamenal, že provedení státního znaku v barvách uvedené ustanovení nevyžaduje. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. zpochybňuje právní posouzení podkladových rozhodnutí coby vykonatelných exekučních titulů ve smyslu §274 písm. f/ o.s.ř. Podle dovolatele trpí tato rozhodnutí nicotností, neboť „neobsahují zákonem stanovený otisk razítka s odpovídajícím státním znakem.“ Ze zákona č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky (dále jen „zákon č. 3/1993 Sb.“), vyplývá, že malý státní znak tvoří červený štít, v němž je stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí; jelikož v době, kdy byla vykonávaná rozhodnutí vydána, zákon o správě daní a poplatků neupravoval, jak má být otisk úředního razítka se státním znakem proveden, tj. zda státní znak je barevný či jednobarevný, je nezbytné vycházet z ustanovení §2 odst. 3 zákona č. 3/1993 Sb. Navrhl proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.). Dovolání není přípustné. Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž byl výkon nařízen, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.). Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem, jehož také dovolatel v daném případě využil, je dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.). Dovolatel netvrdí, že napadené rozhodnutí je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. zásadního právního významu, a hodnocením argumentace v dovolání obsažené k takovému závěru dospět nelze; k přezkumu nabídnutou (právní) otázku – zda exekuční tituly jsou materiálně vykonatelné – vyřešil odvolací soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1280/2003). Ve výše uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud vysvětlil, že užívání malého státního znaku České republiky na listinách, pečetích a úředních razítkách neupravoval – jak mylně dovozuje dovolatel – zákon č. 3/1993 Sb., nýbrž do 4. 10. 2001 zákon č. 68/1990 Sb., o užívání státního znaku, státní vlajky a ostatních státních symbolů České republiky, ve znění pozdějších předpisů (§3 odst. 1, 2, 3), a od 5. 10. 2001 zákon č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů (§6). Zákon č. 68/1990 Sb. barevné provedení pro otisky úředních razítek nestanovil a zákon č. 352/2001 Sb. výslovně předepsal provedení jednobarevné. Předmětem úpravy zákona č. 3/1993 Sb. je pouze barevnost samotných státních symbolů, nikoli úředních razítek. Podkladová rozhodnutí opatřená jednobarevnými otisky úředních razítek se státním znakem tudíž požadavku vyjádřenému ustanovením §32 odst. 2 písm. g/ zákona č. 337/1992 Sb. vyhovují. Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.). O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněnému náklady v tomto stadiu řízení nevznikly). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. ledna 2006 JUDr. Pavel K r b e k , v.r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/18/2006
Spisová značka:20 Cdo 907/2005
ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.907.2005.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-21