ECLI:CZ:NS:2006:20.ND.96.2005.1
sp. zn. 20 Nd 96/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v právní věci žalobkyně D. T. proti žalovanému městu P., zastoupenému advokátem, o finanční náhradu podle zákona č. 229/1991 Sb., vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 8 C 60/2002, o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 8 C 60/2002 se k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 6 nepřikazuje.
Odůvodnění:
Podáním z 24. 10. 2004 doručeným soudu 26. 10. téhož roku (č.l. 215) žalobkyně – s odůvodněním, že „se pro špatný zdravotní stav nemůže zúčastnit jednání“ - navrhla, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 6 (nikoli tedy, jak se uvádí v předkládací zprávě ze 16. 5. 2005, Městskému soudu v Praze). Svůj návrh pak doplnila podáním z 19. 12. 2004, doručeným soudu 21. 12. téhož roku (č.l. 222), v němž jako další důvod pro přikázání věci uvedla péči o nemohoucího manžela.
Žalovaný s návrhem nesouhlasil s odůvodněním, že věc „se nachází se před skončením“, kdy je s ní soud podrobně seznámen, takže by delegace nebyla účelná, jelikož by se projednání věci prodloužilo, ani hospodárná, protože by vzrostly náklady na jeho zastoupení advokátem; dále pak poukázal na usnesení z 5. 8. 2004, č.j. 25 Nd 90/2004-211, v němž Nejvyšší soud již jednou žalobkyniny důvody jako způsobilé pro delegaci (byť tehdy k projednání pouze odvolání) neuznal.
Podle §12 odst. 2 občanského soudního řádu v platném znění (dále též jen „o.s.ř.“) může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji (viz níže). K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, neboť je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, jemuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V daném případě sice jsou na straně žalobkyně okolnosti – obecně – způsobilé odůvodnit přikázání věci, na druhé straně však existují také, a to nikoli nevýznamné, důvody, pro něž by řízení naopak mělo proběhnout před dosavadním procesním soudem, z nichž nejvýznamnější je skutečnost, že řízení (jež je nyní již v odvolacím stadiu) probíhá od 24. 4. 2002, takže se již proto nemůže uplatnit standardní důvod delegace (viz výše), že totiž věc bude jiným než příslušným soudem projednána rychleji a hospodárněji. Za tohoto stavu – preferuje výše uvedený ústavní princip – dospěl Nejvyšší soud, přihlížeje též k možnostem, jež skýtá ustanovení §39 o.s.ř. upravující institut dožádání, k závěru uvedenému ve výroku tohoto usnesení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2006
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu