ECLI:CZ:NS:2006:21.CDO.1399.2006.1
sp. zn. 21 Cdo 1399/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně Ing. H. M., proti žalovanému MUDr. O. M., o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. dubna 2004, č.j. 34 C 70/97-49, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. září 2004, č.j. 1 Co 161/2004-56, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 66 C 1/2005, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. srpna 2005, č.j. 11 Cmo 285/2005-26, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:
Žalobou pro zmatečnost podanou u Městského soudu v Praze dne 5.1.2005 se žalobkyně domáhala zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22.4.2004, č.j. 34 C 70/1997-49, kterým bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudního poplatku, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.9.2004, č.j. 1 Co 161/2004-56, kterým bylo uvedené usnesení městského soudu potvrzeno.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 29.6.2005, č.j. 66 C 1/2005-20, řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Uvedl, že „žalobkyni bylo dne 28.1.2005 doručeno usnesení o povinnosti zaplatit soudní poplatek ze žaloby pro zmatečnost ve výši 1.000,- Kč s poučením o možnosti zastavení řízení, pokud nebude poplatek zaplacen ve lhůtě tří dnů od doručení usnesení“; že „žalobkyně požádala podáním ze dne 31.1.2005 o osvobození od soudních poplatků“; že „usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21.2.2005, č.j. 66 C 1/2005-12, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17.6.2005, č.j. 11 Cmo 105/2005-17, bylo rozhodnuto, že žalobkyni se osvobození od soudních poplatků nepřiznává“; že „v řízení o žalobě pro zmatečnost je poplatek splatný vznikem poplatkové povinnosti, tedy již podáním žaloby“; že „poplatek nebyl zaplacen, a to ani na základě výzvy soudu“. Současně poučil žalobkyni, že „pokud bude poplatek zaplacen do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení, bude usnesení o zastavení řízení zrušeno“.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30.8.2005, č. j. 11 Cmo 285/2005-26, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vycházel ze závěru, že „žalobkyně netvrdí žádnou změnu ve svých poměrech, která by mohla vést k jinému náhledu na to, zda jsou u ní splněny předpoklady pro přiznání osvobození upravené v §138 odst. 1 o.s.ř.“ a že „důvody uváděné soudem prvního stupně pro zastavení řízení jsou správné“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení §235h odst. 1 věty druhé o.s.ř., ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních §336m odst.2 (§336n) a v §338za o.s.ř. (§238 a §238a o.s.ř.).
Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§239 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst. 2 o.s.ř. [§239 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení
§104 odst. 1 o.s.ř. [§239 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst. 2 o.s.ř. [§239 odst. 2 písm. b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení §75a o.s.ř. [§239 odst. 3 o.s.ř.].
V posuzovaném případě žalobkyně dovoláním napadá usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. §9 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních §238 a §238a o.s.ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení
§239 o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.3.2002, sp. zn. 29 Odo 205/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 102, ročník 2002; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.3.2006, sp. zn. 21 Cdo 972/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 115, ročník 2006).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 o. s. ř..
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. října 2006
JUDr. Roman F i a l a
předseda senátu