ECLI:CZ:NS:2006:21.CDO.1402.2005.1
sp. zn. 21 Cdo 1402/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce M. Š., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) JUDr. H. K., advokátce, jako správkyni konkursní podstaty úpadce F., spol. s r.o., 2) P. T. L., 3) K. Q. V., oběma zastoupeným advokátem, o určení, že nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 3 C 5/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. ledna 2005 č.j. 12 Co 599/2004-74, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou dne 12.1.2004 u Okresního soudu v Tachově domáhal, aby bylo určeno, že na \"nemovitostech - objektech bydlení čp. 3, 4, 5 v k.ú. S., okres T., zapsaných na LV č. 1879 u Katastrálního úřadu v T. vázne zástavní právo ve prospěch žalobce k zajištění jeho pohledávky ve výši 26.000.000,- Kč\", které vzniklo \"na základě zástavní smlouvy uzavřené mezi R. a.s., jako zástavním věřitelem a JUDr. Z. Č. jako zástavcem dne 19.5.1997 a na základě souhlasného prohlášení o změně osoby zástavního věřitele uzavřené mezi žalobcem a R. a.s., dne 25.3.2002\". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že podle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 15.12.2000 \"koupil\" od R. a.s. pohledávku za společností F., spol. s r.o. ve výši 32.645.856,20 Kč, zajištěnou zástavním právem k uvedeným nemovitostem. V době, kdy chtěl za účelem uspokojení své pohledávky nemovitosti zpeněžit v nedobrovolné veřejné dražbě, zjistil, že nemovitosti byly zapsány do konkursní podstaty úpadce F., spol. s r.o., že žaloba zástavce JUDr. Z. Č. na vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty nebyla úspěšná a že žalovaná 1) nemovitosti dne 3.9.2003 prodala žalovaným 2) a 3). Žalobce má za to, že k zajištění jeho pohledávky bylo na uvedených nemovitostech zástavní právo platně zřízeno a že na nich vázne i po jejich prodeji žalovaným 2) a 3).
Okresní soud v Tachově rozsudkem ze dne 5.8.2004 č.j. 3 C 5/2004-58 zamítl žalobu na určení, že na \"nemovitostech - objektech bydlení čp. 345 v k.ú. S., okres T., zapsaných na LV č. 1879 u Katastrálního úřadu v T. vázne zástavní právo ve prospěch žalobce pana M. Š., k zajištění jeho pohledávky ve výši 26.000.000,- Kč s tím, že zástavní právo vzniklo na základě zástavní smlouvy, uzavřené mezi R. a.s. jako zástavním věřitelem a JUDr. Z. Č. jako zástavcem dne 19.5.1997 a na základě souhlasného prohlášení o změně osoby zástavního věřitele, uzavřené mezi žalobcem a R. a.s., dne 25.3.2002\", a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované 1) částku 5.280,- Kč a žalovaným 2) a 3) částku 12.075,- Kč. Na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že požadované určení by \"nevytvořilo pevný právní základ pro právní vztahy účastníků v řízení s tím, že by došlo k rozmnožování sporů\", a že nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení spočívá též v tom, že \"nebyly žalováni účastníci zástavní smlouvy, na základě níž sporné zástavní právo vzniklo\".
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 26.1.2005 č.j. 12 Co 599/2004-74 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil \"v tom správném znění, že nemovitosti uvedené ve výroku I napadeného rozsudku jsou objekty bydlení č. 3, 4, a 5\", a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů odvolacího řízení 144,- Kč a že \"ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 2) a 3)\" nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení\". Na základě výsledků dokazování provedeného před soudem prvního stupně dospěl zejména k závěru, že žalobcem tvrzené zástavní právo k označeným nemovitostem zaniklo podle ustanovení §28 odst.5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů jejich zpeněžením, provedeným poté, co \"původní zástavní věřitel, žalobce ani zástavce JUDr. Č. nedocílili vyloučení předmětných nemovitostí z konkursní podstaty úpadce\", a že žalobce proto nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť může po žalované 1) žádat pouze \"vydání toho, co bylo prodejem zástavy získáno, pokud prokáže, že mu svědčilo ve srovnání s ostatními konkursními věřiteli takzvané lepší právo\".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že \"postupitel uzavíral zástavní smlouvu se zástavcem dne 19.5.1997 v dobré víře, že zástavce je vlastníkem nemovitostí\", a že proto podle ní vzniklo k označeným nemovitostem zástavní právo. Žalobce musí mít naléhavý právní zájem na určení, zda \"toto právo platně vzniklo či nikoli\", neboť \"vymazání jeho zástavního práva pro nezaplacenou pohledávku 26.000.000,- Kč je závažným zásahem do jeho práv\". Přípustnost dovolání žalobce dovozuje z ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§237 odst.2 písm.a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§237 odst.2 písm.b) o.s.ř.].
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V projednávané věci odvolací soud založil své rozhodnutí - jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku - na závěru, že zpeněžením nemovitostí žalobcem tvrzené zástavní právo zaniklo podle ustanovení §28 odst.5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.
Výklad právní otázky, zda zástavní právo působí vůči tomu, kdo zastavenou věc nabyl při jejím zpeněžení v konkursu, se již v rozhodovací činnosti soudů ustálil. Byl přijat a nadále je jako správný přijímán názor (srov. například závěry uvedené pod bodem XXXVI. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17.6.1998 Cpjn 19/98 k výkladu ustanovení zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, které bylo uveřejněno pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998), že zástavní práva oddělených věřitelů zpeněžením ve smyslu §28 odst.5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů zanikají, i když věřitelé s pozdějším pořadím nebyli ani zčásti uspokojeni, a že zanikají i zástavní práva těch věřitelů, kteří své zajištěné pohledávky v konkursu neuplatnili a nestali se tak vůbec konkursními věřiteli. Vzhledem k tomu, že odvolací soud při rozhodování věci z uvedeného právního názoru vycházel a posoudil tedy uvedenou právní otázku v souladu s ustálenou judikaturou soudů a že námitky dovolatele se týkají jen vzniku sporného zástavního práva, ačkoliv jeho posouzení nebylo pro rozhodnutí odvolacího soudu podstatné, nemůže mít napadený rozsudek odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam.
Protože dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř., Nejvyšší soud ČR je podle §243b odst.5 věty první a §218 písm.c) odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. března 2006
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.
předseda senátu