ECLI:CZ:NS:2006:21.CDO.1408.2006.1
sp. zn. 21 Cdo 1408/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně České republiky - Ministerstva obrany (Vojenského úřadu pro právní zastupování), proti žalovanému L. B., o 11.403,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 61 C 341/2005, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. března 2006, č.j. 16 Co 87/2006-16, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ostravě dne 24.8.2005, aby jí žalovaný zaplatil 11.403,- Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný, jako voják základní služby, uzavřel s žalobkyní ve dnech 10.6.2002, 17.6.2002, 25.11.2002 a 21.3.2003 celkem čtyři písemné Dohody o náhradě škody (vzniklé žalobkyni na výstrojním materiálu) a její úhradě, v nichž uznal částky 3.186,- Kč, 1.445,- Kč, 2002,- Kč a 6.073,- Kč za svůj dluh co do důvodu a výše vůči žalobkyni a zavázal se jej uhradit u první pohledávky nejpozději do 15.3.2004, u druhé pohledávky do 15.3.2003, u třetí pohledávky do 24.12.2002 a u čtvrté pohledávky do 20.4.2003; dosud však zaplatil pouze 1.303,- Kč na první pohledávku.
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 4.10.2005, č.j. 61 C 341/2005-5 řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že po právní moci usnesení bude věc postoupena \"Ministerstvu obrany České republiky jako služebnímu orgánu pravomocnému věc projednat a rozhodnout\". Soud prvního stupně dospěl k závěru, že \"§71 odst. 4 zákona č. 220/1999 Sb. ve spojení s §144 a násl. zákona č. 221/1999 Sb. stanoví pro právní vztahy náhrady škody způsobené na majetku Armády ČR vojákem základní služby vzniklé od 1.12.1999 pravomoc k projednání a rozhodnutí věci služebním orgánům\" a že vzhledem k tomu \"nejsou soudy dle §7 odst. 1 o.s.ř. pravomocné tuto věc projednat a rozhodnout\".
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 2.3.2006, č.j. 16 Co 87/2006-16 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vycházel ze zjištění, že žalovaný podepsal čtyři Dohody o náhradě škody a o její úhradě za ztrátu vojenské výstroje, a to dne 10.6.2002 na částku 3.186,- Kč, dne 17.6.2002 na částku 1.445,- Kč, dne 25.11.2002 na částku 2.002,- Kč a dne 21.3.2003 na částku 6.073,-Kč. V těchto dohodách se zavázal nahradit žalobkyni škodu, za kterou je odpovědný podle ustanovení §51 zákona č. 220/1999 Sb. Protože žalovaný způsobil žalobkyni nevrácením výstroje škodu, a to \"za účinnosti zákona č. 220/1999 Sb.\", odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, jestliže řízení podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. zastavil \"a rozhodl o postoupení věci pravomocnému služebnímu orgánu\". Na správnosti rozhodnutí soudu prvního stupně podle názoru odvolacího soudu \"nic nemění ani ustanovení §56 odst. 1 zákona č. 220/1999 Sb.\", neboť z tohoto ustanovení \"vyplývá pravomoc služebních orgánů rozhodnout o náhradě škody ve všech případech, v nichž je dána odpovědnost vojáka za škodu způsobenou státu podle části páté tohoto zákona, a to bez ohledu na to, zda k dohodě o náhradě škody došlo či nikoli\". Smyslem ustanovení §56 odst. 1 věty první zákona č. 220/1999 Sb. není rozštěpení pravomoci rozhodování o náhradě škody mezi služební orgány a soud podle toho, zda došlo nebo nedošlo k dohodě o náhradě škody. Z uvedeného ustanovení se podává podle názoru odvolacího soudu pouze zdůraznění pravomoci služebních orgánů rozhodnout o náhradě škody, jestliže k dohodě o náhradě škody nedojde. Uvedenému je třeba rozumět tak, že \"pokud k dohodě o náhradě škody dojde, není třeba, aby služební orgán rozhodoval, a nelze dovozovat, že v případě, že dohoda o náhradě škody uzavřena byla a posléze z ní nebylo plněno, že je bez dalšího dána pravomoc soudů podle §7 odst. 1 o.s.ř.\".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které podáním ze dne 4.5.2006 vzala zpět.
Protože dovolání bylo vzato zcela zpět, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5 věty druhé o.s.ř. dovolací řízení zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. prosince 2006
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu