ECLI:CZ:NS:2006:21.CDO.1613.2005.1
sp. zn. 21 Cdo 1613/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. Š., zastoupeného advokátem, proti žalované Z. H., zastoupené advokátem, o 168.331,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 55/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. března 2005 č.j. 14 Co 52/2005-48, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.515,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 168.331,- Kč s 2% úrokem od 12.11.2003 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že je zaměstnán u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 3.1.2000 jako vedoucí provozu v provozovně Snack bar I. Přestože byla ve smlouvě sjednána mzda ve výši 10.000,- Kč měsíčně, žalovaná mu vyplácela pouze \"zákonnou minimální mzdu\" podle \"fiktivně účelově vyhotovené pracovní smlouvy ze dne 1.4.2000\", kterou žalobce \"nikdy neuzavřel a ani nepodepsal\"; žalovaná mu proto dluží na mzdě za dobu od 4.1.2000 do 11.11.2003 částku 161.212,- Kč čistého a dále částku 7.119,- Kč za \"nevyčerpanou dovolenou\" za rok 2003.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 23.9.2004 č.j. 27 C 55/2004-13 žalované ve smyslu ustanovení §114b občanského soudního řádu uložil, aby se do 30 dnů od doručení usnesení ve věci písemně vyjádřila, a rozsudkem ze dne 11.11.2004 č.j. 27 C 55/2004-23 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 29.975,- Kč k rukám \"právního zástupce žalobce\" a že žalovaná je povinna zaplatit České republice \"na účet\" Obvodního soudu pro Prahu 1 na soudním poplatku 6.740,- Kč. Dospěl k závěru, že žalovaná se ve věci písemně nevyjádřila a ani soudu nesdělila, jaký vážný důvod jí v tom zabránil (ve stanovené lhůtě doručila soudu pouze plnou moc udělenou advokátovi JUDr. J. B.), že nastala fikce uznání nároku podle ustanovení §114b odst.5 občanského soudního řádu a že jsou splněny i ostatní předpoklady pro rozhodnutí o žalobě rozsudkem pro uznání podle ustanovení §153a odst.3 občanského soudního řádu.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4.3.2005 č.j. 14 Co 52/2005-48 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 29.900,- Kč k rukám advokáta JUDr. J. O. Dovodil, že žalovaná v odvolání neuvedla žádný (ve smyslu ustanovení §205b občanského soudního řádu) způsobilý odvolací důvod (takovým důvodem není samo o sobě ani tvrzení žalované o \"zfalšování důkazů\") a že takový důvod nevyplývá ani z obsahu spisu. Soud prvního stupně proto rozhodl o věci rozsudkem pro uznání v souladu s ustanovením §153a odst.3 občanského soudního řádu.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Vytýká odvolacímu soudu, že se nezabýval tím, že žalovaná podala dne 2.3.2005 na Policii ČR podnět, jehož obsahem je \"podezření, že žalobce padělal její podpis a další náležitosti na pracovní smlouvě ze dne 3.1.2000\", o níž \"opírá své nároky\", a dovozuje, že \"je otázkou zásadního významu, zda odvolací soud neměl věc, s ohledem na uvedené skutečnosti, vrátit soudu prvního stupně nebo případně odročit jednání na určito do doby, než by Policie ČR uzavřela citované podání žalované\". Žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalované zamítl. Uvedl, že podání podnětu Policii ČR není \"způsobilým dovolacím důvodem\" a že \"nepředstavuje otázku zásadního právního významu\" ve smyslu ustanovení §237 odst.3 občanského soudního řádu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.3.2005 (dále jen \"o.s.ř.\"), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán dne 4.3.2005 (srov. Čl. II bod 3 zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§237 odst.2 písm.a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§237 odst.2 písm.b) o.s.ř.].
Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Rozhodnutí soudu prvního stupně odvolací soud přezkoumá i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, není-li stanoveno jinak (srov. §212a odst.1 o.s.ř.); rozsudek pro uznání však odvolací soud přezkoumá jen z důvodů uvedených v ustanovení §205b o.s.ř. (srov. §212a odst.4 o.s.ř.).
U odvolání proti rozsudku pro uznání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v ustanovení §205 odst.2 písm.a) o.s.ř. a skutečnosti a důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady uvedené v ustanovení §153a o.s.ř. pro jeho vydání (srov. §205b o.s.ř.).
Z uvedeného je zřejmé, že - jak správně uvedl též odvolací soud - v odvolání proti rozsudku pro uznání vydanému soudem prvního stupně na základě fikce uznání nároku (§114b odst.5 o.s.ř.) může účastník namítat a při rozhodování o tomto odvolání smí odvolací soud zohlednit jen vady uvedené v ustanovení §205a odst.1 písm.a) o.s.ř. (tj. vady spočívající v tom, že nebyly splněny podmínky řízení, že rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, že rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce nebo přísedící nebo že soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát) nebo skutečnosti a důkazy, které zpochybňují předpoklady, za jejichž splnění lze rozhodnout ve věci rozsudkem pro uznání podle ustanovení §153a odst.3 o.s.ř.
Žalovaná dovozuje, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam z hlediska řešení otázky, zda se soud měl při svém rozhodování rozsudkem pro uznání (§153a odst.3 o.s.ř.) zabývat také tím, že žalovaná podala dne 2.3.2005 na Policii ČR podnět, jehož obsahem je \"podezření, že žalobce padělal její podpis a další náležitosti na pracovní smlouvě ze dne 3.1.2000\", o níž \"opírá své nároky\". Uvedené tvrzení, v němž se promítá názor žalované na právní skutečnost, od níž žalobce odvozoval nárok uplatněný v tomto řízení, nepochybně nepředstavuje ani některou z vad řízení, které jsou uvedeny v ustanovení §205 odst.2 písm. a) o.s.ř., ani nezpochybňuje (a objektivně není způsobilé zpochybnit) naplnění fikce uznání nároku podle ustanovení §114b odst.5 nebo jiných předpokladů, jejichž splnění zákon vyžaduje pro vydání rozsudku pro uznání podle ustanovení §153a odst.3 o.s.ř. Z důvodu uvedeného tvrzení žalované nemůže mít - aniž by bylo potřebné se věcí dále zabývat - napadený rozsudek odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam a dovolání žalované proti němu nemůže být přípustné ani podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Protože dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud ČR je podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 7.440,- Kč (srov. §3 odst.1 bod 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst.1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., a č. 617/2004 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. a č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb. a č. 618/2004 Sb.), celkem ve výši 7.515,- Kč. Protože dovolání žalované bylo odmítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalobci tyto náklady nahradila. Žalovaná je povinna přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. března 2006
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.
předseda senátu¨