ECLI:CZ:NS:2006:21.CDO.2254.2005.1
sp. zn. 21 Cdo 2254/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně Obce B. proti žalovaným 1) R. P., a 2) Mgr. V. P., o 1.384,- Kč s příslušenstvím, o žalobách na obnovu řízení a pro zmatečnost podaných žalovanou 2) proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 12.7.2002 č.j. 8 C 145/99-33, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 8 C 219/2002 a 8 C 220/2002, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci ze dne 25. února 2005 č.j. 12 Co 101/2005-34, takto:
I. Dovolání žalovaných se odmítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 12.7.2002 č.j. 8 C 145/99-33 byla připuštěna změna žaloby, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaní zaplatili společně a nerozdílně 1.384,- Kč s poplatkem z prodlení ve výši 2,5 promile za každý den prodlení od 20.11.1998 do 13.7.1999 z částky 250,- Kč, od 30.4.1999 do 13.7.1999 z částky 250,- Kč, od 22.12.1999 do zaplacení z částky 284,- Kč, od 30.6.2000 do zaplacení z částky 300,- Kč a od 20.11.2000 do zaplacení z částky 300,- Kč.
Proti tomuto usnesení podala žalovaná dne 20.8.2002 u Okresního soudu v Šumperku žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost. Žaloby zdůvodnila zejména tím, že jí bylo odepřeno jednat před soudem a provést důkazy.
Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 14.9.2004 žalovaná 2) požádala o ustanovení advokátky JUDr. D. Š. – P. \"k ochraně svých práv ve věci 8 C 219/2002\".
Okresní soud v Šumperku, který usnesením ze dne 23.4.2004 č.j. 8 C 219/2002 projednání obou žalob spojil ke společnému řízení, usnesením ze dne 21.9.2004 č. j. 8 C 219/2002-26 žádost žalované 2) o ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl. Dospěl k závěru, že ochrana zájmů žalované 2) nevyžaduje ustanovení zástupce z řad advokátů, neboť se domáhá zrušení procesního usnesení, kterým \"byla pouze připuštěna změna žaloby\", a to za situace, kdy žalobkyně posléze vzala žalobu zpět, soud řízení zastavil a věc byla pravomocně skončena dnem 31.3.2004.
K odvolání žalované 2) Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 25.2.2005 č. j. 12 Co 101/2005-34 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že \"není naplněna zákonná podmínka nutnosti ochrany\" zájmu žalované 2), která se domáhá ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení \"ve vztahu k zastavenému řízení, které skončilo, aniž by žalované 2) byla způsobena jakákoliv újma\".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu byla podána ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřují proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé o žalobě na obnovu řízení §238 odst. 1 písm. a) a §238 odst. 2 o.s.ř., o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení §235h odst.1 věty druhé o.s.ř. §238 odst. 1 písm. b) a §238 odst. 2 o.s.ř., ve věci konkursu a vyrovnání §238a odst. 1 písm. a) a §238a odst. 2 o.s.ř., o žalobě pro zmatečnost §238a odst. 1 písm. b) a §238a odst. 2 o.s.ř., o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí §238a odst. 1 písm. c) a §238a odst. 2 o.s.ř., ve věci zastavení výkonu rozhodnutí §238a odst. 1 písm. d) a §238a odst. 2 o.s.ř., ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí §238a odst. 1 písm. e) a §238a odst. 2 o.s.ř., o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí §238a odst. 1 písm. f) a §238a odst. 2 o.s.ř. nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních §336m odst.2 (§336n) a v §338za odst. 2 o.s.ř. §238a odst. 1 písm. g) a §238a odst. 2 o.s.ř..
Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§239 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst.2 o.s.ř. [§239 odst.1 písm.b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení §104 odst.1 o.s.ř. [§239 odst.2 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst.2 o.s.ř. [§239 odst.2 písm.b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení §75a o.s.ř. [§239 odst.3 o.s.ř.].
V posuzovaném případě žalovaní dovoláním napadají usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti žalované 2) o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Pojem \"věc sama\" je v právní teorii i v soudní praxi vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro něž se řízení vede; v řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je za věc samu pokládán nárok uplatněný žalobou (§79 odst.1 o.s.ř.), o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.8.1997 sp. zn. 2 Cdon 484/97, které bylo uveřejněno pod č. 88 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997). Dovolání nejsou přípustná ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních §238 a §238a o.s.ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení §239 o.s.ř. Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti žalované 2) o ustanovení zástupce z řad advokátů, není přípustné (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.9.2003 sp. zn. 29 Odo 265/2003, které bylo uveřejněno pod č. 47 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006).
Protože dovolání žalovaných směřují proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaní s ohledem na výsledek řízení nemají na náhradu svých nákladů právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. července 2006
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu