ECLI:CZ:NS:2006:21.CDO.2602.2005.1
sp. zn. 21 Cdo 2602/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce D. V., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) JUDr. J. B., advokátce, jako správkyni konkursní podstaty úpadce JL M. spol. s r.o., a 2) I. – K., a.s., zastoupené advokátem, o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 84 C 408/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. ledna 2005, č.j. 8 Co 767/2004-46, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal (žalobou doručenou soudu dne 30.12.2003), aby bylo určeno, že \"nedobrovolná opakovaná veřejná dražba organizovaná žalovanou 2) jakožto dražebníkem, konaná dne 1.12.2003 v 10,00 hod v prostorách banketky č. 1 H. P., na návrh navrhovatele Petra Nevludy, r.č. 690123/5561 bytem v O., jejímž předmětem byla nemovitost budova čp. 736 - jiná stavba, umístěná na pozemku parc. č. 190/49, pozemku parc. č. 190/31, pozemku parc. č. 190/32, pozemku parc. č. 190/33, které se nacházejí v katastrálním území H., obci O., ve vlastnictví žalované 1)\", je neplatná. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se jako dražitel zúčastnil uvedené nedobrovolné opakované veřejné dražby a že ji považuje za neplatnou z důvodu uvedeného v ustanovení §46 odst. 1 písm. g) zákona č. 26/2000 Sb., neboť dražebník měl upustit od provedení nedobrovolné opakované dražby z důvodu, že byl ohledně předmětu dražby soudem nařízen výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí.
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24.6.2004 č.j. 84 C 408/2003-20 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z provedeného dokazování zjistil, že žalobou napadená veřejná nedobrovolná dražba se konala dne 1.12.2003 na návrh P. N., že byla provedena jako dražebníkem žalovanou 2), že obchodní společnost JL M. spol. s r.o. byla \"vlastníkem a zástavcem předmětu dražby a i dlužníkem\" a že žalobce byl \"účastníkem dražby s č. 10 a současně i vydražitelem\". Soud prvního stupně dovodil, že žalobce je v souladu s ustanovením §48 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. \"jako účastník dražby aktivně legitimován k podání žaloby o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby\" a že byla zachována tříměsíční lhůta k uplatnění tohoto práva. Protože zákon č. 26/2000 Sb. výslovně neřeší otázku pasivní legitimace účastníků v řízení o žalobách na určení neplatnosti dražby, je třeba podle názoru soudu prvního stupně postupovat v řízení o určení neplatnosti veřejné dražby podle ustanovení §80 písm. c) o.s.ř., z něhož vyplývá, že \"věcně legitimováni jsou všichni ti, kdo jsou účastni právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo právo týká\". V projednávané věci nebyla žaloba podána proti \"všem pasivně legitimovaným subjektům\", neboť směřovala jen proti dražebníkovi, vlastníkovi, zástavci a dlužníkovi, ale nikoliv také proti navrhovateli dražby, jenž se ve veřejné nedobrovolné dražbě domáhal uspokojení svých pohledávek a určením neplatnosti dražby by byl nepochybně ve svých právech dotčen.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě - poté, co v řízení pokračoval [jako se žalovanou 1)] na místě dosud žalované obchodní společnosti J. M. spol. s r.o., na jejíž majetek byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 6.10.2004 sp. zn. 31 K 40/2004 prohlášen konkurs, se správkyní konkursní podstaty úpadce advokátkou JUDr. J. B., která navrhla, aby bylo v řízení pokračováno - rozsudkem ze dne 24.1.2005, č.j. 8 Co 767/2004-46 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že účastníkem, jehož se dotýká řízení o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby (týká se také jeho práv) je rovněž navrhovatel dražby, neboť se ve veřejné nedobrovolné dražbě domáhá uspokojení svých pohledávek; to, zda bude určeno, že je dražba neplatná nebo naopak, má pro něj nepochybně \"význam, neboť od toho se odvíjí, zda jeho pohledávka, ohledně níž podal návrh na uskutečnění veřejné nedobrovolné dražby, bude či nebude uspokojena\". Odvolací soud uzavřel, že žaloba nemůže být důvodná, neboť žalobce \"neoznačil správný okruh účastníků na straně žalovaných\". Námitku žalobce, kterou soudu prvního stupně vytýká, že se nezabýval skutečností, že nebylo zaplaceno nejvyšší podání, ačkoliv má pro posouzení pasivní věcné legitimace význam, odvolací soud odmítl s odůvodněním, že rovněž v případě zmaření dražby by navrhovatel veřejné nedobrovolné dražby musel být účastníkem řízení.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že napadená veřejná nedobrovolná dražba byla - jak vyšlo za řízení najevo - zmařena, neboť žalobce jako vydražitel nezaplatil nejvyšší podání, a že za této situace navrhovatel veřejné nedobrovolné dražby není věcně legitimován v řízení o určení její neplatnosti. Žalobce dovozuje, že v důsledku neuhrazení nejvyššího podání se navrhovateli dražby \"nemohlo dostat žádného plnění v souvislosti s jejím provedením\" a že proto navrhovatel dražby nemůže být dotčen ve své právní sféře určením neplatnosti takové dražby; věcnou legitimaci k určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, může mít jen ten, jehož právní sféry se právní vztah nebo právo týká. Přípustnost dovolání žalobce dovozuje z ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§237 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§237 odst. 2 písm. b) o.s.ř.].
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen \"zákona o veřejných dražbách\") se rozumí - jak vyplývá z ustanovení §2 písm. a) tohoto zákona - veřejné jednání, jehož účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Bylo-li při veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání.
Na účastníka dražby, jemuž byl udělen příklep (tj. na vydražitele) nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby na základě smlouvy jak je tomu například při veřejné dražbě organizované podle zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů. Z ustanovení §2 písm. a) zákona o veřejných dražbách je nepochybné, že titulem pro nabytí vlastnictví nebo jiného práva k předmětu dražby vydražitelem je jiná právní skutečnost, a to příklep licitátora. Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu nedobrovolné dražby přechází na vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§53 zákona o veřejných dražbách). V případě, že cena nebyla vydražitelem ve stanovené lhůtě uhrazena, dochází ke zmaření dražby [§2 písm. n) zákona o veřejných dražbách] a vydražitel nenabývá k předmětu dražby vlastnické nebo jiné právo (§48 odst. 1 zákona o veřejných dražbách).
Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, nepřechází na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu nedobrovolné dražby, jde-li o neplatnou dražbu. Veřejná nedobrovolná dražba je neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení §48 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. Soud může vyslovit neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, jen jestliže byl splněn některý z důvodů neplatnosti dražby, jež jsou taxativně uvedeny v ustanoveních §48 odst. 3, 4 a 5 zákona o veřejných dražbách, jestliže žalobu o určení neplatnosti dražby podala osoba, která je k návrhu podle těchto ustanovení oprávněna (aktivně věcně legitimována), směřuje-li žaloba proti osobám, jejichž práv a povinností se řízení a rozhodnutí o neplatnost veřejné nedobrovolné týká (pasivně věcně legitimovaným), a byla-li žaloba podána v těchto ustanoveních uvedených prekluzívních lhůtách.
Žaloba o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby není žalobou o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, ve smyslu ustanovení §80 písm. c) o.s.ř. Podání této žaloby má oporu v ustanovení §48 odst. 3, 4 a 5 zákona o veřejných dražbách a žalobu lze projednat, aniž by žalobce musel tvrdit a prokazovat naléhavý právní zájem na požadovaném určení.
Výklad právní otázky, kdo je v řízení o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby pasivně věcně legitimován, se v judikatuře soudů ustálil. Byl přijat názor, že řízení o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby podle ustanovení §48 odst. 3, 4 a 5 zákona o veřejných dražbách se musí z hlediska věcné legitimace účastnit (buď jako žalobci nebo jako žalovaní) - aniž by tu byla dána jakákoliv výjimka - navrhovatel dražby, vlastník nebo nositel jiného práva k předmětu dražby, dražebník a vydražitel; na straně žalovaného je třeba tyto účastníky považovat za nerozlučné společníky ve smyslu ustanovení §91 odst. 2 o.s.ř. (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24.1.2006, sp.zn. 21 Cdo 569/2005, který byl uveřejněn pod. č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006). Odvolací soud (i soud prvního stupně) - jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku - uvedenou právní otázku posoudil v souladu s ustálenou judikaturou soudů a žalobu z tohoto důvodu zamítl.
Na uvedeném závěru nic nemění případné zjištění, že vydražitel nezaplatil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením a že tím došlo ke zmaření dražby. Došlo-li ke zmaření dražby a nenabývá-li tedy vydražitel ve smyslu ustanovení §48 odst. 1 zákona o veřejných dražbách vlastnictví k předmětu dražby, ze systematického uspořádání ustanovení §48 zákona o veřejných dražbách a z povahy věci vyplývá, že nejsou splněny ani podmínky (zejména pro zjevnou nadbytečnost takového určení) k vyslovení neplatnosti nedobrovolné dražby podle ustanovení §48 odst. 3, 4 a 5 zákona o veřejných dražbách; žaloba by i z tohoto důvodu musela být zamítnuta.
Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam, neboť vychází z ustálené judikatury soudů. Dovolání žalobce proti tomuto rozsudku tedy není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a proto je Nejvyšší soud ČR podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2006
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu