ECLI:CZ:NS:2006:21.CDO.2697.2005.1
sp. zn. 21 Cdo 2697/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ing. J. H., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice - Ministerstvu práce a sociálních věcí se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu č. 1/376, IČ 00551023, zastoupené advokátem, o náhradu mzdy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 43/97, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2005 č.j. 11 Co 452/2004-258, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 9.12.2003 č.j. 12 C 43/97-214, ve znění usnesení ze dne 16.6.2004 č.j. 12 C 43/97-234 a ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 5.10.2004 č.j. 12 C 43/97-249, uložil žalované, aby zaplatila žalobci částku 611,50 Kč s dále specifikovaným příslušenstvím, co do částky 120.480,50 Kč a dále specifikovaného příslušenství žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalobce i žalovaná jsou povinni „nahradit“ České republice na nákladech řízení, každý 1.625,- Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 2.
Odvolání žalobce podané proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně Městský soud v Praze - poté, co sám provedl potřebná šetření - usnesením ze dne 30.3.2005 č.j. 11 Co 452/2004-258 odmítl a rozhodl, že „žalované se nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení“. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce podal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně opožděně (dne 30.3.2004), neboť zásilka s tímto rozsudkem adresovaná žalobci do místa jeho trvalého bydliště byla uložena na poště dne 4.2.2004, k doručení zásilky došlo podle ustanovení §46 odst. 4 o.s.ř. ve spojení s ustanovením §57 odst. 2 o.s.ř. v pondělí 16.2.2004 (tj. nejblíže následující pracovní den po desátém dni od uložení, i když se žalobce o uložení nedověděl) a patnáctidenní lhůta k podání odvolání (§204 odst. 1 věta prvá o.s.ř.) marně uplynula dnem 1.3.2004. Odvolací soud proto „dle §218a o.s.ř. podané odvolání pro jeho opožděnost odmítl, aniž by se mohl zabývat věcnou správností napadeného rozsudku“.
V dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu žalobce namítal, že „odůvodnění MS je zcela absurdní, neboť žalobce veškeré lhůty řádně dodržel“. Nařídil-li odvolací soud na 30.3.2005 jednání, žalobce se „důvodně domníval“, že na tomto jednání bude odvolání věcně projednáno, a „vůbec nevěděl a vědět nemohl, že MS se u něj hodlá zabývat otázkou doručování“. Podle jeho názoru odvolací soud „dle uveřejněného rozhodnutí ve sbírce rozhodnutí č. R 39/2001 nemohl a neměl bez dalšího šetření určit, že již první doručení zásilky (rozsudku soudu prvního stupně) založilo účinky doručení řádného“, a věc uzavřít odmítnutím odvolání. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení §235h odst. 1 věty druhé o.s.ř., ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních §336m odst. 2 (§336n) a v §338za o.s.ř. (§238 a §238a o.s.ř.).
Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§239 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst. 2 o.s.ř. [§239 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. [§239 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst. 2 o.s.ř. [§239 odst. 2 písm. b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení §75a o.s.ř. [§239 odst. 3 o.s.ř.].
V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání pro opožděnost.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno ani změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým by navíc bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné podle ustanovení §238 a §238a o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nevyplývá rovněž z ustanovení §239 odst. 1 a 2 o.s.ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení §43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li odvolací soud - po provedení potřebných šetření a po provedení důkazů u jednání za přítomnosti účastníků, jako tomu bylo v posuzované věci - podle ustanovení §218a o.s.ř. odvolání pro opožděnost (obdobně srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.11.2001 sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, které bylo uveřejněno pod č. 41 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž - jak ostatně správně uvedl odvolací soud v poučení obsaženém v napadeném usnesení - není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. ledna 2006
JUDr. Zdeněk N o v o t n ý, v. r.
předseda senátu